Lidé mohli obdivovat například práci řezbářů, hrnčířů, dráteníků, koželužců, sochařů i tesařů.

Pro návštěvníky si organizátoři připravili také hudební program. O ten se postarala dudácká muzika Hudci z Pasek. Na své si přišly také děti, které se spolu se svými rodiči utkaly v řemeslných soutěžních disciplínách.

Roli řemeslníka si vyzkoušel i malý Vojta Doležal. Ten se svými rodiči speciálně na Dny řemesel a setkání kovářů do Rožnova pod Radhoštěm přijel až ze Slavkova u Brna. „Vyzkoušel jsem si práci s dlátkem a dřevem, dokonce jsem vyráběl šindele," pochlubil se osmiletý Vojta. Příjemně strávenou sobotu v rožnovském skanzenu si pochvalovali také jeho rodiče.

„Je tady opravdu krásně. Každý jsme si na památku koupili nějaký řemeslný výrobek. Organizátoři si zaslouží velké uznání. Je bezvadné, že zde své zboží neprodávají žádní pouťoví stánkaři, ale skutečně jen tradiční řemeslníci. To dotváří jedinečný zážitek," nešetřil chválou Luboš Doležal.

Z dálky do skanzenu cestoval i šedesáti tříletý Štefan Rožňák. „Přijel jsem z Bratislavy a moc se mi tady líbí. Mám tady přátelé a vždycky sem rád jezdím. Jenom mě mrzí, že letos nehraje cimbál. To k takovým lidovým akcím patří," posteskl si Rožňák.

Cimbál sice nehrál, přesto díky pečlivé a zodpovědné práci pořadatelů dýchla lidová atmosféra na každého, kdo prošel bránou valašského muzea.

„Snažíme se udržet tradici, ale zároveň chceme každý další ročník Dnů řemesel a setkání kovářů nějak zatraktivnit, abychom neměli program stále stejný a aby se návštěvníci měli stále na co těšit," prozradila režisérka akce Olga Holišová. A zdá se, že její přání se pořadatelům daří plnit na jedničku. „Letos očekáváme rekordní počet návštěvníků. Jen v sobotu přišlo přes tři tisíce sto účastníků," radovala se Holišová.

Velké účasti si pořadatelé váží. „Někteří návštěvníci nám dokonce ještě před zahájením akce volají a ptají se, jestli také na tento ročník přijede jejich oblíbený řemeslník nebo prodejce. Je důležité, že stále jsou lidé, kteří nechtějí na lidové zvyklosti zapomenout. Tím, že na oslavy řemeslníků přijdou, pomáhají udržet tradice při životě," neskrývala svou radost Holišová.

Zájem o lidové řemeslné práce a výrobky je pro řemeslníky tou největší motivací. Proto někteří na tradiční setkání do skanzenu jezdí už pravidelně.

Mezi takovými je například i kovář Jan Lokojíček, který na byl na Dni řemesel poprvé loni. Akce se mu ale natolik líbila, že svou účast nemohl vynechat ani tento rok.

„Je tady krásné prostředí, pro tento typ akcí jak dělané. Mám rád historii a ta je tady cítit na každém rohu. Budu se snažit přijet i příští rok," přislíbil mladý kovář, který do rožnovského skanzenu cestoval z Dolní Studénky.

Pravidelným účastníkem lidových oslav je také sochař Martin Gaja z Hutiska Solanec. „Je to tady velice příjemné, navíc se setkáme s kolegy a můžeme si vyměňovat zkušenosti," prozradil Gaja s tím, že se bude snažit nevynechat ani příští ročník.

Velké poděkování si podle sochaře zaslouží hlavně organizátoři. „Je to jejich zásluha, že tady je taková příjemná atmosféra. Navíc se o nás pěkně starají," pochválil pořadatele devětatřicetiletý sochař.

Tradiční Dny řemesel a setkání kovářů se ve Valašském muzeu v přírodě konají už od roku 1990.