Snad každému Čechovi uvízla v paměti slova, která zařval komentátor Robert Záruba po vyhraném finálovém zápasu národního týmu s Ruskem. Je tomu dvanáct let, co slavil český národ úspěch našich hokejistů v japonském Naganu. Po hospodách rozvěšená plátna, v ulicích auta jezdící se státními vlajkami a všude rozjásaní lidé. Nejinak tomu bylo v roce 1998 i ve Zlínském kraji.

Ani jeden zápas si nenechal ujít bývalý československý reprezentant ze Zlína Jiří Králík.

„Finále s Ruskem jsem sledoval ve společenské místnosti Tescomy s vedením a s kamarády. Asi dvacítka lidí nás tam tehdy byla. Bylo to fantastické, těžko se to popisuje. Měl jsem obrovskou radost, že se to klukům podařilo,“ říká dnes s nostalgií někdejší brankář a 99násobný hokejový reprezentant, který považuje tehdejší vítězství na olympiádě za zřejmě největší úspěch Čechů v ledním hokeji.

Valaši oslavili naganské vítězství jak jinak než slivovicí. Šampaňské podle pětatřicetiletého Daniela Káčera původem z Valašské Polanky proudem neteklo. „Zápas se hrál v neděli nad ránem, tak jsme šli v sobotu na fašankovou zábavu. Už předem jsme se ale s partií asi patnácti lidí domluvili, že zápas půjdeme sledovat k nám do bytu 3 + 1. Spali jsme, kde se dalo, někteří vůbec,“ vzpomíná Káčer, který měl v té době třiadvacet let.

Jeho rodiče byli prý přesto z tolika fanoušků v bytě nadšení. Ráno ale sami vyrazili ještě před skončením finálového zápasu do kostela na mši.

„Popisovali mi potom, že ještě v průběhu bohoslužby přiběhl za varhaníkem na kúr jeho otec a oznámil mu, že jsme mistři světa. Na konci mše proto zahrál hymnu,“ popisuje Valach, jenž společně se svými kolegy poděkoval za úspěch Čechů na mši další.

„A pak se šlo slavit do hospody. Atmosféra byla super. I ženské s kočárky se bavily jenom o hokeji, což bylo dřív nemyslitelné,“ pousmál se Káčer.

Trenér uherskohradišťských hokejistů Petr Sakrajda sledoval v pohodlí domova všechny zápasy až na poslední finálové utkání. Při finále ale fandil reprezentantům společně se svými svěřenci a kamarády v hospodě na místním zimním stadionu.

„Byla to nádherná atmosféra podpořená občerstvením. Obzvláště okamžik, kdy jsme dali poslední gól. Slavili jsme celé dopoledne. Finále bylo vyvrcholením dvou krásných předchozích zápasů s Amerikou a Kanadou,“ popisuje své vzpomínky Sakrajda. „Byly to krásné zážitky, ale chtělo by je zopakovat,“ pousmál se trenér.

S tím souhlasil i majitel chropyňského Hotelu Ječmínek Pavel Měrka, který má na účast našich hokejistů v Naganu také bohaté vzpomínky.

„V naší restauraci seděli někteří už od sobotního rána, jiní se přišli dívat na nedělní zápas přímo z plesu. Musel jsem donést vlajku, udělala se držkovka a uzená kolena. Měl jsem tehdy narvanou hospodu. Řada lidí slavila celou neděli a byli i takoví, jež nešli v pondělí do práce,“ prozradil Měrka, který hostí hokejové fanoušky i v tomto týdnu.

Možná se podobného úspěchu jako před dvanácti lety dočkají i letos. Aby se ale dostali čeští hokejisté ve Vancouveru do semifinále, musí se nejdříve poprat se soupeři z Lotyšska a Finska.