Velkou konkurencí jsou podle něj firmy nabízející mnohdy jednodušší práci a dobré benefity. Uchazečů není mnoho, a když už se nějací objeví, často neprojdou fyzickými či psychologickými testy, které jsou součástí výběrového řízení. Aleš Pilař ale naději neztrácí. Věří, že ti správní kolegové někde jsou.

Nové kolegy jste hledali už loni, nenašli se?

Loni k nám nastoupili dva noví strážníci, ale zase dva jiní odešli. To znamená, že je situace stejná. Není to tak, že by k nám loni nastoupili dva a teď si Pilař řekl, že chce ještě další čtyři. Ti čtyři noví by byl ideální stav. Ale uvědomuju si, že každý strážník něco stojí.

Strážníky hledáte už delší dobu, není o pozice zájem?

Naše městská policie tak jako všechny městské policie i Policie České republiky a vlastně i naprostá většina firem, které prosperují, mají v současné době problém sehnat dobré lidi. Kde jsou, nevím. Nemám ponětí. Někde zmizeli. Vedle jiných profesí klade práce policisty nebo strážníka speciální nároky. Uchazeč musí splňovat všechny podmínky dané zákonem - například musí být občanem ČR, trestně bezúhonný, spolehlivý, musí mít maturitu a tak dál. K tomu musí absolvovat pohovory, fyzické a psychologické testy. Ty bývají velkým strašákem a taky velkým sítem.



Dobrá fyzická kondice je pro profesi policisty nebo strážníka asi nezbytná…

Pokud ji nemá, jeho schopnost efektivně zakročit třeba ve tři ráno bude zásadně snížená. Ale člověka, který k nám volá o pomoc, nezajímá, že je strážník unavený. Chce pomoc a chce ji hned. Rychle a efektivně. Podle mě se ale řada potenciálních uchazečů nechá fyzickými testy dopředu odradit. Kolikrát se stane, že někdo volá, ptá se na informace ohledně přijímacího řízení, a když se dozví o testech, pak už se neozve. Ale já vždycky říkám, že pokud se někdo aspoň trochu věnuje nějakému sportu, nemůže to být pro něj problém. Když se dohromady sečtou všechny disciplíny, vydají asi na třináct minut fyzické aktivity. Pro toho, kdo chodí do fitka nebo se nějakým způsobem hýbá, je to v podstatě jeden z tréninků. Na druhou stranu ale, pokud někdo výběrové testy považuje za vrcholný fyzický výkon, pak je to málo. Takový strážník by byl rychleji unavený, snadněji by podléhal stresu a měl by nižší frustrační toleranci. Pak by se dokonce mohl začít vyhýbat výkonům a to je samozřejmě špatně. Takže z požadavků rozhodně slevovat nelze.

Vzpomínal jste psychotesty…

Práce strážníka nemusí být vždycky fyzicky náročná, ale je náročná na psychiku. Strážník se pohybuje v uniformě po ulicích a je stále vidět. Vymáhá dodržování práva, takže zasahuje do jednání a práv lidí a ne každému se to líbí, a pak se hádá. Strážník musí někdy s nadhledem vyslechnout nadávky a urážky. Další věc je, že strážníci disponují donucovacími prostředky. Nosí u sebe zbraň a může se stát, že musí ve vteřinách nebo maximálně v minutách rozhodnout o jejím použití. Proto je důležité, aby to měl každý strážník v hlavě co nejvíc srovnané. Žádné psychotesty samozřejmě nejsou stoprocentní, ale nevhodné kandidáty zpravidla spolehlivě vyřadí.



Proč by měl člověk chtít stát se rožnovským strážníkem?

Je jasné, že míň náročnějším pracím, které jsou navíc dobře placené a se spoustou benefitů, se v současné době konkuruje těžko. My můžeme nabídnout průměrný plat, k tomu se snažím vytvářet co nejlepší podmínky na pracovišti, kterým určitě pomohla i nedávná rekonstrukce služebny. Práce strážníka ale není jen o penězích. Dotyčnému by mělo záležet na tom, že může ovlivnit, jak to bude v jeho městě vypadat. Pokud se mu něco nelíbí, má šanci sám ukázat, jak se to dá zlepšit. Stejně jako se ve městě velikosti Rožnova hned projeví, když nám tu začne řádit nenapravitelný recidivista, tak je na druhou stranu znát dobrá práce každého jednotlivého strážníka. Být strážníkem v Rožnově v neposlední řadě znamená navázat na poslání, které má více než stoleté kořeny, a dělat zajímavou práci v hezkém prostředí.

Věříte, že se ti správní kolegové objeví?

V současné době se věnuju pátrání po historii rožnovské městské policie. Pročítám si historii regionu a teď jsem mimo jiné u knížky Portáši Daniela Drápaly. Píše tam, jak lidé v dobách po třicetileté válce zažívali na Valašsku těžké časy, a tak se zakládaly portášské sbory. O práci ve sboru byl obrovský zájem a dávala se na doporučení. Možná to bylo tím, že byla dobře placená, ale na druhou stranu hrozně nebezpečná. Tehdy se až na císařském dvoře mluvilo o statečných nebo věrných Valaších. Co tím chci říct. Ti správní chlapi s výbornou kondicí, rozhledem a odhodláním tu byli. Já věřím, že genetický fond těchto chlapů tu zůstal. Že tu jsou pořád. Já je jenom potřebuju najít.