„Když jsem byl malý, tak mě to dost štvalo. Většinou unás slavilo více lidí zrodiny najednou a mě si gratulanti pořád dobírali. Postupem času jsem to ale začal brát tak, jak to je,“ popisuje. Sám má ale pocit, že to vždycky víc mrzelo jeho matku. „Měl jsem se narodit 5.března a ona se strachovala, aby neporodila předčasně 29.února. Tehdy bylo toto datum údajně značně neoblíbené a řada rodiček je nechávala svým dětem přepisovat na den před nebo po,“ vysvětluje oslavenec.

Jak sám říká, známí už si na tuto zvláštnost zvykli, ale cizí se nad ní vždycky podivují. „Nejčastěji se ptají, kdy to slavím a já jim říkám, že si vylezu opůlnoci na přelomu února a března do ulic a vychutnávám si aspoň tu sekundu mezi dny,“ popisuje.

Nehledě na kalendář, skutečnou oslavu si nenechá ujít ani jeden rok. „Většinou ji pořádám nejbližší víkend. Když jsem ještě studoval střední a vysokou školu, trvala ičtrnáct dnů. Teď už ale tak bujará nebývá,“ pousmál se. Skleničkou si letos ťukne srodinou, vpráci, muzikanty zcimbálové muziky a kamarády upiva. „Jednou za čtyři roky je to pro mě vždycky výjimečné a užívám si to. Právě dnes mám devět let,“ dodal snadsázkou cimbalista Bruštík.