Historicky první World Police Swimming Championschip Kuwait 2012 se konal v říjnu, pod hlavičkou Světové sportovní policejní asociace se v této exotické zemi utkalo sto závodníků ze čtyřiadvaceti zemí (Bahrain, Brazilie, Kanada, Čína, Maďarsko, Kuvajt, Mongolsko, Qatar, Spojené arabské emiráty, Slovinsko, Španělsko, Sudán, Česká republika, Libanon, Jemen, Egypt, Irák, Rakousko, Makedonie, Rovníková Quinea, Saudská Arábie, Polsko, Rumunsko, Ekvádor).

Po návratu z Kuvajtu čekalo na sedmičlenný tým plavců milé překvapení. Po přistání na letišti v Praze dostali členové výpravy pozvánky od ministra vnitra na slavnostní vyhlašování nejlepších sportovců do Prahy, kde byl tým plavců oceněn jako nejlepší sportovní kolektiv resortu ministerstva vnitra.
Šestačtyřicetiletý Pavel Obr slouží u policie jednadvacet let, z toho je 19 let zařazen na oddělení obecné kriminality. Plavání se věnuje odmalička. Už v devíti letech byl zaregistrován v Českém svazu plaveckých sportů.

Za svou kariéru dosáhl řady úspěchů. V rámci policejních masters je několikanásobným mistrem republiky. Třikrát se zúčastnil Světových her policistů a hasičů, a to v Barceloně v roce 2003, v Qebecu v roce 2005 a v Adelaide v roce 2007. Ze světových her přivezl dvě stříbra a čtyři bronzové medaile.

Jak jste se v rámci policejního mistrovství světa v plavání v Kuvajtu, kterého se zúčastnilo bezmála sto plavců, umístil?
Plaval jsem pro mě netradiční disciplínu padesát a sto metrů prsa, v těchto individuálních disciplínách jsem obsadil individuálních disciplínách na padesát a sto metrů prsa jsem obsadil jedenácté a třinácté místo.

Kdybych plaval finále, bylo by to pro mě krásnější, ale ne všechny státy poslaly policisty, některé, například Kuvajt a Spojené arabské emiráty, nasadily reprezentaci. V té chvíli jsme někde jinde.

V závěrečné disciplíně, štafetě na čtyřikrát sto metrů na volný způsob, jsem se společně s kolegy umístil na čtvrté příčce.

Vy jste se poprvé zúčastnil policejního mistrovství České republiky v roce 1997. Stál jste od té doby pokaždé na bedně?

Ano. Závody jsou rozděleny podle věkových kategorií, a já v té své nemám problém, nicméně pokaždé se svým způsobem musím porvat s mladšími, protože policejní mistrovství Evropy i světa je bez věkových kategorií. Takže člověk něco předvést musí, bez toho to nejde.
Připouštím ale, že někteří kluci jsou i lepší, ale jsem rád, že jsem schopen se na velké závody nominovat a jet. Byly ale roky, kdy jsem z mistrovství republiky vozil osm medailí.

Záleží vám na medailích?
Ne. Tohle neřeším. Jsem ochotný se postavit na start s mladšími závodníky, prohrát, ale prohnat jim pérka. A dělávám to. Takže mi nejde jen o medaile.

Kdy jste začal s plaváním?
Na Základní škole Rybníkyve Vsetíně jsem chodil do sportovní třídy. A teď nedávno jsem zahlédl registračku ČSTV, dostal jsem ji v roce 1976. Od té doby plavu závodně. A každý rok se zlepšuju. Loni jsem zaplaval nejlepší čas na stovku prsa.

Pořád vás to baví?
Ano, jinak bych už neplaval. Někdy stojím na břehu a říkám si, co tady dělám. Ale tak to má asi každý. Potřebuji ale sport, bez něj bych se rozsypal. A plavání je pro mě nejlepší.

Co vám dal sport do života?
Člověk získá dovednost dobře si organizovat čas. A samozřejmě se naučí prohrávat.

Jak jste dokázal skloubit sport s rodinným životem?
Je to věčný problém u každého sportovce. Manželka chce mít chlapa doma a on chce zase být na tréninku nebo závodě. Je to o kompromisech.

Jak často trénujete?
Snažím se být ve vodě třikrát v týdnu. A stejně často v posilovně. Už ale v bazénu nevydržím více než hodinu. Ty dávky, které jsem si ordinoval zamlada, už nevydržím.

Teď to dělám tak, že hodinu dělám silovou přípravu a pak to jdu rozplavat. Nezvedám ale velké zátěže, protože tahat za sebou hodně svalů není to pravé ořechové.

Máte děti?
Ano, dceru a syna. Už jsou ale velcí.

A učil jste je plavat?
Ano, oba začínali jako plavci. Dceru to ale přestalo na gymnáziu bavit, teď studuje vysokou školu. Syn se věnuje na sportovním gymnáziu fotbalu.
To nejsem rád, protože zrovna tenhle sport moc nemusím, jeho rozhodnutí ale respektuju. Jsem ale přesvědčený, že kdyby zůstal u plavání, dosáhl by skvělých úspěchů. Důležité ale je, že jeho fotbal baví. Nemůžu se stavět na hlavu.

Nebyl jste na ně přísný?
Ne. Já je poslal za jinými trenéry. To je podle mě lepší, protože dítě si před rodičem snáze postaví hlavu. Taky znám případy, kdy se děti kously jen proto, že je trénoval rodič.

Jste před závody nervózní?
Těsně před nimi asi ano, to nejde se toho zbavit. Už to ale neřeším, jako dřív. Důležité je mít čistou hlavu. Nechtít vyhrát, ale jít na start s tím, že si chci dobře zaplavat a vydat ze sebe to nejlepší.

A jak se vám spí?
Dobře. Ani nechodím brzo spát, protože bych stejně neusnul. Jsem sova.

Máte nějaké rituály?
Ne. Vědomě ne, ale samozřejmě to má člověk v podvědomí. Něco tam je, ale nevím o tom.

jaké závody máte před sebou?
Chci jet příští měsíc na Masters (závody pro plavce nad 25 let) Slovenské republiky, chystám se v dubnu na policejní mistrovství republiky, které je kvalifikací na mistrovství Evropy, v září na Ukrajině. Pak chci jet v květnu na masters České republiky a rád bych do Belfastu na světové hry policistů a hasičů. Ale to je o penězích. Jestli je najdu, pojedu, protože bych se rád zúčastnil.

Pavel Obr

• narodil se před šestačtyřiceti lety ve Vsetíně
• absolvoval gymnázium ve Vsetíně
• vystudoval na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně sociální pedagogiku
• pracuje na vsetínské kriminálce 
• má hodnost poručíka
• životní krédo: Když nejde o život, jde o…
• má dvě děti, dceru a syna
• na World Police Swimming Championschip Kuwait vyplaval 4. místo ve štafetě