„Kvůli počasí jsme museli zrušit i doprovodný program,“ smutní Dita Korčák, ale ubezpečuje zájemce, že o tvůrčí dílničky a další aktivity nepřijdou.
Sochy však stojí a zkrápí je kapky bodavého deště. Zatímco si s Ditou Korčák o výstavě povídáme, mine nás sotva desítka zvědavých turistů. Jen zlomek toho, co si pořadatelé od prvního dne slibovali.
„Sochy jsou na povrchu penetrované, aby udrželi tvar i za zhoršených povětrnostních podmínek,“ objasňuje mluvčí, proč nemá strach, že se díla změní ze dne na den v hromadu písku.
„Výroba probíhá tak, že do dřevěných forem pomocníci písek hutní vibrační deskou. Posléze přijdou sochaři, kteří sochy začnou vyřezávat do konečné podoby,“ popisuje Dita Korčák.
Na vzniku soch pracoval po celý jeden týden osmičlenný tým.
„Sochaři pochází z Česka a Slovenska. Na Pustevnách jsou jako doma. Každoročně zde vytváří ledové sochy,“ říká mluvčí.
Tentokrát autoři vyměnili kvádry ledu za písek, konkrétně 90 tun písku. Nejvíce tun materiálu „spolykala“ socha medvěda. Něco kolem 18 tun. A medvěd sklízí úspěch.
„Medvěd a sova jsou podle nás nejzdařilejší,“ shodují se dvě návštěvnice Jolana a Dagmar.
Obě turistky se sice přijeli podívat na opravený Libušín, ale když se dozvěděli o pískových sochách, řekli si, že si je nemohou nechat ujít.
„Zajímalo by mě, jak sochy vytváří, že se jim hned nerozsypou. To je zvláštní. Když stavíte něco z písku, tak se vám to hned rozpadne. Ale jsou krásné,“ chválí nahlas návštěvnice.
