Brány cvičiště Kynologického klubu Ratiboř na Vsetínsku jsou zavřené. Setkání s Pavlem Riedlem, výcvikářem a členem klubu se odehrává nedaleko, na louce u břehu řeky Bečvy. Přichází v ústrety i se svou čtrnáctiletou fenou belgického ovčáka Cho Chang.

Pořizování psů ve velkém

Covid způsobil četná omezení, nikam se nemohlo, shromažďování bylo zakázané. Lidé se zaměřili na pobyty v přírodě a začali si ve větší míře pořizovat psy.

„Jenže tak, aniž by si o tom něco zjistili. Vede to ke škaredým věcem. Opatřují si naprosto nevhodná plemena. Třeba jedna paní měla oba náhradní klouby, skoro nechodila a koupila si rotvajlera, takového těžkého psa. Nemohla s ním vůbec chodit, natož běhat,“ podivuje se výcvikář.

„Nebo jeden pán si do paneláku pořídil border kolii. Takový pes potřebuje pracovat i hlavou, nejen fyzicky. Než se dotyčný vrátil z práce, totálně mu rozebrala chodbu, roztrhala linoleum. Do paneláku je nevhodný také bígl, který je hlučný,“ upozorňuje, zatímco zrzavá Cho Chang klidně obchází kolem a reaguje na sebemenší posunek.

Dalším příkladem jsou bojová plemena, na která majitelé nestačí. Zapomínají také na charakteristické vlastnosti ras.

„Když je o některém plemenu známo, že miluje vodu, tak je to fakt. Pak se nemůžeme divit, že nám skáče na zahradě do bazénu. Například retrívr pomáhal rybářům tahat sítě z oceánu. Byl pro to šlechtěný, od vody ho neodtrhneme,“ vysvětluje kynolog.

Pečlivý výběr plemena je důležitý

Psa je třeba vybírat podle našeho zdravotního stavu, možností fyzických i prostorových. Pokud má majitel dostatek místa, zlatý retrívr nebo labrador není špatná volba. Podle Riedla jsou to většinou pohodoví psi. Nebo sheltie, menší pracovití psi. Patří mezi ovčácké psy, kteří jsou chytří a dobří pro výcvik.

Pokud chce někdo začínat se psem, je dobré prohlédnout si v knížkách plemena a zjistit, které bude nejlépe sedět. „Podle štěňat se špatně vybírá, protože všechny štěňata jsou nádherné. V té chvíli je volba moc těžká. Jak už si majitel vybere psa, nevymlouvám mu to, nemá to smysl. Nejhorší je, že lidi volají až po. Neporadí se předem,“ krčí rameny výcvikář.

Nebytná socializace

Po výběru štěněte přichází na řadu socializace. Ta je základem další výchovy. V době pandemie je ale znemožněná. Jde o první rok života štěněte. Když se promešká, bývají s výchovou problémy.

Tomáš Václavík je pánem pětitýdenní psí holky Amonet. Malá, černá, chlupatá kulička nemotorně poskakuje kolem a zdá se, že je jí jedno, co se ve světě kolem celé pandemie děje. Štěňata patří v době uzavřených cvičáků mezi nejvíce postižené.

Odloučení od psích kamarádů v raném věku se později projeví.

„Do naší psí školky bereme štěňata od sedmého týdne. Do osmi měsíců je moc důležitý proces vtiskování. Když do psíka v tomto období naládujeme dobré věci, bude to k dobru. Ale funguje to i opačně,“ upozorňuje Pavel Riedl.

Pokud štěně pokouše jiný pes, nějaký člověk na něj šlápne, potluče ho, nebo mu ublíží, štěně to má hluboce zafixované a špatně se to z něj dostává.

Období vtiskování

Důležité je poskytnout psovi v období vtiskování ochranu.

„Pak je pán v očích štěněte ten šéf, který řeší problémy. Naopak když pán nechá psa tak, nezastane se ho, třeba v případě napadení větším psem, začne si to řešit sám. Zaštěká, možná i kousne, aby zjistil, jak to funguje. Aniž víme, vychováváme si tak agresora. Když vám pes nevěří, těžko po něm můžete chtít poslušnost, zásady a ostatní,“ poukazuje kynolog.

Pes je ve dvou letech pohlavně i mentálně dospělý.

„V té chvíli je to, ve srovnání s člověkem, dvacetiletý klacek. Všechno je krát deset. Čili jestli přijdete v neděli na cvičák a pak šest dní nic, je to pro něj šedesát dní, kdy se nic neděje. Jako kdybyste dva měsíce nevychovávali dítě. Proto to nesmí být jen o čase na cvičáku, psa vychováváme neustále, doma, na procházkách, pořád.“

Pokud si majitelé psů nenašli styky s jinými psy, zůstali jejich čtyřnozí přátelé bez zmíněné socializace.

„Nerad srovnávám zvířecí a lidský svět, ale představte si, že dítě má jít do školy a nikdy předtím nebylo se svými vrstevníky. Tak jsou na tom teď psi, kteří nemohli v době covidu na cvičáky mezi ostatní. Neznají narážky, výzvy k hrám, neví, jak se chovat, jestli submisivně nebo sebevědomě. Do psí puberty by měl být pes dobře socializovaný,“ míní výcvikář.

PRVNÍ ROK ŽIVOTA

Socializace je základ výchovy. Zejména v prvním roku života štěněte.

„Když to promeškáte, bývají s výchovou problémy. V této době se dá hodně získat, ale i hodně pokazit. Vzniká vztah psovod-pes. Pokud se mu věnujete, můžete vytvořit dvojici, ve které na psa nemusíte ani křičet povely. On už z tónu vašeho hlasu pozná, že udělal něco špatně. Pak máte před sebou deset, patnáct let pěkného, společného života,“ uzavírá Pavel Riedl.