Vzpomínková akce začala krátce po desáté hodině. Po oficiálním přivítání všech hostů, začali lidé, za doprovodu armádního orchestru z Olomouce, pokládat k památníku věnce a květiny.

„Není možné zapomenout na statečnost těchto lidí, kteří zahynuli jen pár dní před koncem druhé světové války," prohlásila ve svém projevu první místopředsedkyně senátu ČR Alena Gajdůšková.

Následovala čestná salva a za zvuků hymny České republiky vypustili zástupci vesnice holuby.

Poté se část účastníků přesunula do výstavní místnosti, která se věnuje Prlovské tragedii a druhé světové válce. K vidění bylo kromě zbraní a medailí také originál praporu, pod kterým bojovali příslušníci 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky.

Mezitím se v areálu U Húšťú konalo symbolické uctění památky zabitých, vysazením třiadvaceti ovocných stromů.

„Čtyřiadvacátý strom je za naši obec," prozradil starosta Prlova Ladislav Gargulák.

Osudný den

Píše se rok 1945. Je 23. dubna šest hodin ráno. Šest stovek příslušníků německého Jagdkommanda z Vizovic a členové speciální jednotky SS s krycím názvem Josef právě obklíčili malou valašskou vesničku Prlov.

Místní obyvatelé se do nového rána probouzejí za zvuku střelby. Vojáci pálí po prchajícím partyzánovi, který zde trávil noc.

O malou chvilku později fašistické jednotky obsazují dům po domu a vyhání Prlovjany ven. Ve zdejším hostinci je devatenáct z nich označeno za pomocníky partyzánů. Ostatní jsou odváděni do blízkého Pozděchova.

Trojice mužů, kteří byli maďarskými vojáky rozpoznáni jako partyzáni, odcházejí k vesnici Bratřejov, kde jsou pověšeni na jabloních.

Zbylá skupinka šestnácti místních je postupně nahnána do hořících domů. Toho dne zde uhořelo patnáct lidí. Jeden z nich i přes postřelení dokázal uprchnout.

Němci jej však později našli ve vsetínské nemocnici a převezli do Hošťálkové, kde jej zastřelili.