Pan Duřpek přišel do Valašského Meziříčí i s rodinou v r. 1932. Stal se nájemcem a šéfem restaurace na starém krásenském vlakovém nádraží, kde se rozhodl předvést své profesní kvality. Pro svůj podnik si nechal vyrobit podle vlastního návrhu u valašskomeziříčské nábytkářské firmy nový příborník, jež měl sloužit nejen k praktickému užitku, ale též k vylepšení interiéru restaurace. Podařilo se…

Místní řemeslníci odvedli kus dobré práce a z kvalitního ořechového dřeva vyrobili podle přání navrhovatele praktický a přitom střídmě elegantní kus nábytku odpovídající stylu 30. let 20. století.

Příborník zdobí zabrušovaná zrcadla a především nad jeho horní částí umístěný gobelín v lunetě, utkaný v místní gobelínové manufaktuře podle návrhu malíře Jaro Kučery. Motiv na gobelínu a jeho vyvedení je, pravda, trochu kýčovité, nicméně tyto typy gobelínů ve své době „letěly" a dodávaly místnostem dobovou atmosféru.

Za prosklenými dvířky příborníku svítily bílé porcelánové servisy, které byly vyrobeny v porcelánce PULS v Ostrově u Karlových Varů a které byly podle přání pana Duřpeka ozdobeny iniciálami „AD".

Nádražní restaurace a kavárna se brzy stala oblíbeným místem místních obyvatel, zejména umělců, kteří tady rádi filozofovali nad šálkem dobré kávy či něčeho ostřejšího.

Restaurace i krásenské vlakové nádraží jsou už dávnou minulostí. Starý příborník si však ponechal svůj půvab a je stále stejně dokonalý jako před 80 lety. Jen prasklina na jednom ze zrcadel, vzniklá při bombardování Meziříčí 4. května 1945 připomíná, jak křehké jsou osudy lidí a věcí.
V příjemné atmosféře „Kavárničky" si dnes, stejně jako za časů první republiky, mohou návštěvníci muzea odpočinout po prohlídce výstav, dát si kávu anebo se v klidu začíst do starých novin z 30. let.

Autor: Jiřina Fabiánová, historik MRV, muzeum Valašské Meziříčí