Film vznikal čtyři roky pod taktovkou režiséra Zdeňka Zvonka, rodáka z Valašských Klobouk.

„Kdysi jsem od kamarádky z Francovy Lhoty dostal knížečku o životě kardinála Trochty. Když jsem si přečetl, co vše zažil, oněměl jsem údivem. Zarazilo mě, jak málo o něm víme,“ řekl režisér k okolnostem, které ho k natočení filmu přivedly.

Příprava byla složitá. Vůbec nejnáročnější bylo najít Trochtovy pamětníky.

„Poznával jsem je různě. Bylo to velmi složité, ale obohacující. Setkal jsem se například s nádherným, moudrým člověkem, profesorem polární ekologie Torontské univerzity Josefem Svobodou a dostal jsem se také do Itálie k profesoru Skalickému,“ přiblížil Zvonek.

K velkému množství informací se také dostal v Archivu bezpečnostních složek.

„Když jsem viděl ten stoh materiálů, podlomila se mi kolena. Hned jsem si uvědomil ten paradox, že v archivu Československé televize a rozhlasu neexistuje ani jeden záznam či řádka,“ kroutil hlavou Zvonek.

Hodinový dokument, který pojednává nejen o Trochtově životě, ale celkově o tehdejší těžké době a Valašsku, namluvil herec Miroslav Táborský. Ten má ve Francově Lhotě kořeny.

„Až když jsme seděli nad textem ve studiu, řekl mi, že z Francovy Lhoty pochází jeho matka,“ prozradil Zvonek.

Přáním režiséra je, aby film žil vlastním životem a přinutil lidi k zamyšlení.

DVD vyšlo loni v listopadu v nákladu 300 kusů díky podpoře Francovy Lhoty a sponzorů.

Jeho cena je 150 korun. Podle místostarosty Francovy Lhoty Miroslava Brlici je o film zájem.

„Premiéra se uskutečnila na státní svátek 17. listopadu. Od té doby je DVD v prodeji a prodává se dobře,“ uzavřel Brlica.

Přežil koncentráky, komunismus už nikoliv

Štěpán Trochta se narodil 26. března 1905 ve Francově Lhotě. Vyrůstal v rolnické rodině se dvěma mladšími sourozenci. Velmi brzy přišli o otce.

Štěpán byl bystrý a nadaný. Místní farář jej poslal studovat na arcibiskupské gymnázium do Kroměříže. „Ze studií se ale vrátil domů předčasně, aby se mohl starat o nemocnou matku. Po jejím uzdravení se vydal do Itálie, kde vstoupil do řádu salesiánů,“ připomněl historik Muzea regionu Valašsko ve Vsetíně Pavel Mašláň.

Roku 1932, tedy ve svých 27 letech, zakončil Štěpán Trochta pobyt v Itálii doktorátem z teologie a byl vysvěcen na kněze. Po návratu se podílel na stavbě salesiánského domova a hřiště pro mládež v Ostravě, poté stejného domova v pražských Kobylisích. Podílel se i na záchraně kostela svatého Kříže v pražské ulici Na Příkopě.

Po nástupu nacismu si Trochty začalo všímat gestapo. Za heydrichiády v květnu 1942 byl zatčen. „Až do konce války jej věznili v koncentračních táborech Terezín, Mauthausen a Dachau. Několikrát jen o vlásek unikl smrti,“ vylíčil Pavel Mašláň.

Po válce v roce 1947 papež Pius XII. jmenoval Trochtu biskupem litoměřickým. Jako schopného diplomata rodáka z Valašska vybrali i za mluvčího katolických biskupů pro jednání se zástupci komunistické vlády o postavení církve. „Díky tomu se dostává do hledáčku komunistické moci, jež ho sleduje,“ upozornil historik. Komunisté nejprve na Trochtu uvalili domácí vězení, v roce 1953 jej zatýkají a po roce a půl stráveném ve vazbě ve vykonstruovaném procesu odsuzují za velezradu a špionáž pro Vatikán k 25 letům vězení. Ve vězení byl do amnestie v roce 1960. „Ani v Mauthausenu to nebylo tak zlé. Německé koncentráky se nedají srovnat s tím, co jsem vytrpěl od komunistů,“ citoval kardinála v knize Vyznavač a mučedník Štěpán Trochta v roce 2006 autor Jiří Kučera.

Štěpán Trochta byl plně rehabilitován v roce 1968 a mohl se vrátit vykonávat biskupský úřad. O rok později papež Pavel VI. jmenoval Trochtu kardinálem bez veřejného vyhlášení, k tomu došlo až v roce 1973. Trochtu už ale v té době trápilo zdraví podlomené pobytem ve vězení.

Za normalizace Trochtu opět sledují komunistické orgány. „V dubnu 1974 si u něj vynutil návštěvu opilý komunistický tajemník, choval se hrubě a neuctivě. Vyčerpaný Trochta se po schůzce odebral na lůžko a následujícího dne dokonal na mrtvici,“ vylíčil poslední okamžiky rodáka z Francovy Lhoty Pavel Mašláň.