„Znamenalo to velkou výzvu. Předlohou byl akvarel s mnoha možnostmi interpretace barevných ploch,“ vzpomíná ředitel manufaktury, akademický malíř Jan Timotej Strýček. Sám se ujal patronování, tedy rozkreslení návrhu do takzvaných vazných bodů.

„Je fascinující, jak se při své profesí architekta Pelant uměl ponořit do ornamentálního tvarosloví. Jeho série předloh, podle mě zcela původních, je technicky, řemeslně a výtvarně dokonalá,“ říká s obdivem Strýček.

Stejně rozmanité jako barevná škála, zasahující od žluté po světle fialovou, s četnými odstíny modré a zelené, může být i vnímání díla. Někomu může prostor mezi bohatě členitými bordurami připadat jako labyrint, který člověka pozvolna přivádí do prosvětleného středu symbolizujícího smysl života. „Vidění je individuální, v každém případě je to neuvěřitelně harmonický ornament,“ tvrdí ředitel manufaktury.

Umělecky nadaný architekt vytvořil celkem osm ornamentálních akvarelů. Cyklus je nyní uložen v Zemském archivu v Opavě.

„Pravděpodobně žádný z jeho geniálních návrhů se dosud nedočkal realizace. Dlouho jsem si přál, abychom takovou zakázku dostali,“ přiznává ředitel gobelínky.

Tvorba Emanuela Karla Pelanta je překvapivě pestrá. „Kromě koberců a běhounů zahrnuje návrhy předložek, podušek a potahů na houpací křesla, převážně v secesním stylu,“ potvrzuje kurátorka Kamila Valoušková z Muzea regionu Valašsko.

Po první světové válce se Pelant dokonce mohl stát nástupcem zesnulého Rudolfa Schlattauera a vést meziříčskou gobelínovou školu i manufakturu.

„Chtěl je převzít do soukromých rukou. Moravskému zemskému výboru se ale podařilo udržet pro dílnu státní podporu. Ředitelem po letech jmenoval výtvarně už ne tak zdatného malíře Jaroslava Kučeru,“ doplňuje Valoušková.