K večeři rodina usedá v sedm hodin večer, menu je tradiční.„Jíme kapra, salát a rybí polévku, vaříme i štědračku, kterou obohacujeme sušenými švestkami,“ popisuje rodačka z Hovězí.

Ještě předtím, než rodina začne jíst, řekne každý z jejích členů přání.„Držíme se přitom za ruce. A samozřejmě nezapomínáme zapálit svíčky za mrtvé, přibližuje žena, která tvrdí, že Valašsko je překrásné místo k životu. „Prostředí, kde člověk vyrůstá a žije, je určitě podstatné i pro jeho další životní dráhu,“ říká výtvarnice.

Snaží se dodržovat tradice. Je to tím, že bydlí u valašského skanzenu, s nímž díky práci úzce spolupracuje.„Nyní už nelijeme vosk, nepoušíme skořápky a neházíme papučí, to jsme dělali, když byli děti malé. Zpíváme ale koledy, to nám vydrželo i díky tomu, že jsme všichni muzikální,“ vypráví Vašková.

Nejhezčí Vánoce prožívala jako dítě. A to i díky tomu, že chodila do hovězského kostela na Českou mši vánoční od Jana Jakuba Ryby. „Ohromně na mě působil interiér kostela, zvuk varhan a zpěv učitelského sboru, v němž zpíval také můj tatínek,“ vzpomíná výtvarnice, která inspiraci pro svou tvorbu nachází v lidových písních a textech.

„Téma si hledá každý člověk, který se rozhodne něco tvořit. Já jsem je našla v obsahu lidových písní. Hledám zejména takové, které zachycují určitý prožitek člověka a mají své opodstatnění i po letech,“ prozrazuje.

Vánoce vnímá jinak od doby, co se jí narodil první syn. „Když jsme poprvé seděli u stromečku jako rodina, když jsem viděla úžas v očích dítěte, to byl překrásný zážitek. Vždy je to hezčí, když člověk dělá radost druhým lidem,“ líčí Vašková.

Nejkrásnější dárek, který kdy na Vánoce dostala, byla malá kniha, kterou jí napsal, ilustroval a uvázal do kůže mladší syn. „Bylo mu teprve dvanáct, ale protože už ovládal počítač, knihu na něm graficky upravil. Pohádka, kterou obsahuje, se jmenuje O rybáři a ďáblovi. Strašně mě to dojalo,“ vzpomíná žena, v jejíž dílně a domácím ateliéru vzniká nejen užitková a okrasná keramika, ale také knižní ilustrace.

„Při té je nejdůležitější důkladně číst text. Ilustrace mu totiž musí odpovídat, vystihnout pohled kreslíře i autora knihy a navíc nechat dostatek místa pro fantazii čtenáře,“ popisuje Vašková.Do nového roku přeje lidem zdraví a překážek co nejméně. A když, tak takové, které je posílí.„A taky bych každému přála, aby celý rok dostával po zásluze to, co sám dává, co vyzařuje. To je důležité,“ uzavírá.