„Když manžela odváděli z domu, požádali mě o deku. Když jsem pro ni odešla, vyběhla z kuchyně sedmiletá dcera Danuše a než tomu stačili gestapáci zabránit, vletěla svému otci do náručí a křičela: Tatínku, nehoď!" vzpomíná na osudové zatčení Josefa Sousedíka jeho manželka Zdena v knize Josef Sousedík: (ne)zapomenutý vynálezce, továrník, politik a vlastenec autorů Jiřího Kohutky a Josefa Košťála.

Sedmiletou dívenku jeden z gestapáků od otce hrubě odstrčil. Zdena se s Josefem Sousedíkem rozloučila při podávání vyžádané deky. Když usedal do auta zaparkovaného opodál domu, bylo to naposledy v životě, co svého manžela viděla.

Josefa Sousedíka, hlavu vsetínské odbojové organizace, zatkli 15. prosince 1944, tři dny před jeho padesátými narozeninami. Pod záminkou, že má odevzdat benzínové lístky. Odvezli jej do budovy vsetínského Okresního úřadu na Horním náměstí, kde v té době v prvním patře sídlilo Gestapo.

Hned po svém zatčení byl Josef Sousedík vyslýchán a krutě mučen. Co přesně se ale před desetiletími v prvním patře okresního úřadu odehrálo, zůstane zřejmě už navždy neodhaleno. Z dobových výpovědí vyplývá, že Sousedíkův výslech měli na starosti Franz Kerner (původem Čech vlastním jménem František Kopřiva) a Karl Schiefermüller, lstivý kariérista a nelítostný vyšetřovatel. Když po mnoha hodinách výslechu Schiefermüller odešel z vyšetřovací místnosti, zůstal Kerner se Sousedíkem sám. Právě v té době se strhla potyčka, při níž byl Sousedík Kernerem zastřelen.

Sousedík, zvyklý řešit problémy rovně a přímočaře, zřejmě vycítil jedinou možnost úniku z bezvýchodné situace a na osamoceného gestapáka zaútočil. V nestřeženém okamžiku jej kopl do břicha a tím srazil k zemi. Uniknout chtěl oknem. Kerner však stačil vleže vytáhnout pistoli a několika ranami Josefa Sousedíka, který se mezitím dostal na parapet, zastřelil. Takto popsali poslední okamžiky významného vsetínského rodáka, vynálezce, vlastence a politika ve své knize Jiří Kohutka a Josef Košťál.

Tělo zavražděného nechalo Gestapo zpopelnit v Ostravě pod cizím jménem Josef Telička. Urna s popelem byla v lednu 1945 převezena do Brna, odkud měla dále putovat do Terezína a popel, měl být vysypán do Ohře. O tom už však neexistuje žádný důkaz. Urna se již nikdy nenašla.

Po válce udělil prezident Edvard Beneš Josefu Sousedíkovi Československý válečný kříž in memoriam. Jenže následný nástup komunismu změnil pohled na odbojářského hrdinu.

„Protože to byl podnikatel – kapitalista, nesměl se jeho životní příběh připomínat. Také jeho rodině se dostalo od komunistů pouze ústrků a bezpráví," uvedl historik Pavel Mašláň z Muzea regionu Valašsko ve Vsetíně.

To potvrdil také syn vsetínského továrníka Tomáš Sousedík. „V osmačtyřicátém roce otec zcela vypadl z povědomí. Zmizela i bronzová pamětní deska z budovy tehdejšího okresního úřadu na Horním náměstí, kde otce zastřelilo gestapo. Nejprve ji zakryli nějakou skříní a poté úplně odmontovali. Bohužel zmizela a už jsme ji nenašli. V osmašedesátém se dělala nová. Ta hned následující rok na podzim zmizela také," připomněl Tomáš Sousedík. Teprve po listopadu 1989 byl Josef Sousedík rehabilitován.

Kdo byl Josef Sousedík

Josef Sousedík se narodil 18. prosince 1894 ve Vsetíně. Vyučil se strojním zámečníkem a elektromontérem. V roce 1920 už ve Vsetíně otevíral vlastní dílnu na výrobu elektromotorů a dalších strojů podle vlastních patentů. První z nich Sousedík zaregistroval v témže roce. Celkem je jeho jméno uvedeno u více než 50 patentů z oblasti elektrotechniky a strojírenství, některé z nich byly i patenty světovými. Patřily mezi ně například letadlo s kolmým startem, elektrické kormidlo pro motorové lodě, pohony kolejových a silničních vozidel, elektrické stroje určené k užití v průmyslu a další. I díky tomu si vysloužil přezdívku valašský Edison. Jeho elektrotechnická továrna sestrojila řadu komponent pro legendární Slovenskou strelu, mimo jiné pro tento železniční vůz vynalezla unikátní benzinoelektrický systém přenosu energie.

Josefa Sousedíka v letech 1927 až 1938 dvakrát zvolili starostou Vsetína a působil i ve funkci starosty okresu. Velmi se zasloužil se o rozvoj města, za jeho působení bylo postaveno Masarykovo reálné gymnázium, budova okresního úřadu, městský chudobinec, pošta, spořitelna, Živnostenská škola, zrekonstruován mlýn a elektrárna. Město také získalo pobočku brněnské zbrojovky, která se zasloužila o rozvoj průmyslu ve městě.

Za 2. světové války se Sousedík aktivně zapojil do protinacistického odboje. Udržoval styky se skupinou Clay Eva. Byl několikrát zatčen a během výslechu 15. prosince 1944 zastřelen.

Komunistický režim po převratu v roce 1948 označil Sousedíka za kapitalistu a třídního nepřítele, snažil se vymazat jeho existenci a perzekvoval jeho příbuzné. Teprve po roce 1989 se členové jeho rodiny dočkali rehabilitace a určité morální satisfakce. Neúspěšné jsou ale prozatím snahy o udělení státního vyznamenání vsetínskému rodákovi. Josef Sousedík byl opakovaně navržen na řád T. G. Masaryka. Žádný z polistopadových prezidentů mu však prozatím vyznamenání neudělil.