Valašské kopce dávají automobilovým dědečkům řádně zabrat.

„Krásně se tu jede, máte tu nádhernou přírodu. Ale naše Aerovka má občas problémy s kopečkama,“ hlásí usměvavý Jaroslav Dufek, který na setkání veteránů na Valašsko vyrazil podruhé i s manželkou Alexandrou.

Ta už je připravená vyrazit na další trasu.

„Teď bude hlavní zkouška, jedeme na Kohútku,“ prozrazuje Alexandra a i přes obavy z prudkého kopce hýří optimismem. Proč je strach oprávněný, zjišťuju vzápětí.

„Do kopce to pude, občas zastavíme a podle potřeby doléváme i několikrát vodu. Ale dolů nevím. My totiž máme jen mechanické lankové brzdy, a protože je to dvoutakt, motorem se brzdit nedá,“ krčí rameny Jaroslav a já začínám chápat.

Prohlížím si pozorněji červeného fešáka a pan Jaroslav ochotně sype údaje.

„Je to Aero 30 z roku 1937. Dvoutakt, dvouválec s obsahem jeden litr a má třicet koní. Starat se o takové auto je moc náročné, protože nejsou žádné díly. Lidi už všechno vyházeli,“ posteskl si.

„Ale pořád se to dá udržet. Výdaje na údržbu závisí na tom, jak si auto ze začátku uděláte. Já jsem tuto Aerovku dělal patnáct let, věnoval jsem se jí hodně, takže teď náklady nejsou tak velké,“ vysvětluje nadšenec.

Nejen Dufkovic Aerovku obdivovaly dychtivé pohledy kolemjdoucích.

„Přijeli jsme z Březolup, syn má rád auta, jezdíme i na rally, musíme stíhat obojí,“ říká s úsměvem Jana Otrhálková. David postává u Porsche a září mu oči.

„Líbí se mi skoro všechny. Mám rád Laurin a Klement, prostě všechny historické. Doma mám spoustu knížek o autech,“ svěřuje se nadšený školák.

Petr Kolenčík ze Studénky má jako mechanik a lakýrník k autům velmi blízko.

„Jsme tu na dovolené, ani jsem o tom setkání nevěděl. Teď jsem nadšený. Třeba takových unikátů je velmi málo, to se tak často nevidí,“ říká a ukazuje na žlutou Škodu 1000 MBX, kterých Škodovka vyrobila jen asi dva a půl tisíce kusů.

Na letošní Beskyd Rally Turzovka se sešly vozítka nejen Československé výroby.

„Máme tu tři sta dvacet účastníků, sto šedesát posádek, z toho je asi třicet motorek. Nejstarší auto je z roku 1914, jsou tu osmdesáti až století veteráni,“ vyjmenovává jeden z pořadatelů Ondrej Pištík z Veterán klubu Turzovka a usměrňuje přitom přijíždějící posádky.

„Letos je to náročnější s dopravou, protože vám tu opravují silnice. Ale zatím nemáme problém. A taková Aero 500 s jedním válcem, výkonem deset koní s dvoučlennou posádkou má co dělat do kopců. Někdy je nutný i odtah, letos jsme ho zatím nepotřebovali. Na Valašsku jsou ale pro naše třídenní putování krásné trasy,“ vysvětluje pořadatel.

Mává a usměrňuje další přijíždějící skvosty. Míjím Škodovky, Tudora, Spartaka, další Aerovky, Tatrovky, Austiny i staré Mercedesy, Peugeoty a Porsche. A třešnička na závěr – vínově červený Chrysler na dřevěných loukoťových kolech…