Jak hodnotíte více než rok ve funkci hejtmana?

Byl jsem si vědom náročnosti této funkce, zvláště k nastupující hospodářské krizi. Vnitřně jsem se na těžkosti a problémy připravil. Vhledem k tomu, že se je daří poměrně zdařile řešit, nic mne zatím výrazně nepřekvapilo. Je to ale samozřejmě něco jiného než být starostou. Jako s hejtmanem se mnou chce hovořit daleko více lidí, což je občas kvůli nedostatku času problém. Snažím se však všechny přijímat, ale kromě standardních povinností, které tato funkce obnáší, se musím účastnit také řady, s touto funkcí spojených akcí, včetně těch společenských akcí. Náročnou práci jsem očekával, takže si nestýskám.

Jaký je podle vás největší kredit a největší bolístka Zlínského kraje?

Největší kredit Zlínského kraje spočívá v tom, že jsou tady přívětiví, pracovití a skromní lidé. Nestýskají si, ale dokáží se s problémy poprat. Bolístkou regionu je naopak rozdělení republiky v roce 1993, které se výrazně projevilo na ekonomickém potenciálu Zlínského kraje a shodilo nás to v pomyslném žebříčku krajů dolů. Vrátit se do pozice, kterou si kraj zaslouží, dá hodně práce. O tom, že se to postupně daří, svědčí fakt, že je náš kraj hodnocen jako nejvíce dynamicky se rozvíjející. Protože ale vyrovnáváme velký handicap, jsme stále v některých pozicích na spodních příčkách. Šance zajistit našemu kraji perspektivu ekonomického rozvoje je však veliká, díky lidem, kteří zde žijí.

Zaměřme se na konkrétní problémy, nejprve například z oblasti zdravotnictví. V jaké fázi je vyšetřování milionových ztrát v nemocnicích regionu?

Smůlou pro naše nemocnice bylo jejich převedení na akciové společnosti i ona následná snaha dokázat i za cenu zakrytí skutečného stavu hospodaření, že nemocnice jako akciové společnosti hospodaří lépe. To vedlo k tomu, že místo toho, aby se některé objektivní problémy, které generovaly ztrátu v hospodaření řešily (například převedení úhrad od pojišťoven na pacienty, kteří přešli do KNTB při zrušení akutních lůžek v Atlasu a v nemocnici ve Slavičíně), tak mimo tyto objektivní příčiny došlo i k některým chybám, jako příklad můžu uvést nutnost vzetí 200 milionového úvěru na lineární urychlovač v KNTB, když byla reálná šance dostat se k dotačním finančním prostředkům. Chtělo to jen počkat na vyhlášení výzvy na prodloužení projektu o přibližně 2 měsíce. Navíc zde byla opožděna také personální příprava.

Takže se už nebude zjišťovat, kdo za machinacemi stojí?

Již jsem několikrát řekl, že nebylo cílem někoho stíhat, ale zjistit skutečný stav věcí, protože jenom tak můžete některé problémy řešit, když víte, jaká je pravda. Na druhou stranu toto si museli posoudit a rozhodovat nová představenstva nemocnic, která měla k dispozici všechny potřebné informace. Jestli na základě konzultací s právníky a přihlédnutím k současné vymahatelnosti práva došli k závěru, že by to vzalo mnoho energie a rozhodli se upnout svoji pozornost na řešení problémů, které stály před nimi. Mimo ekonomické problémy bylo potřeba řešit akreditace, což znamená jakýsi dekret o obhájení odborné kvality pracovišť.

A kraj na ně nebude nijak apelovat? Jedná se přece o desítky milionů v některých případech…

Samozřejmě musíme rozlišit několik věcí, za prvé když byly nemocnice převáděny na kraje jako příspěvkové organizace, měly různý rozsah dluhů, ale byly následně státem oddluženy. Jenže převedením na akciové společnosti se některé příčiny těchto dluhů neřešily, a jak už jsem řekl, ona snaha dokázat, že akciové společnosti hospodaří lépe i za cenu zakrývání skutečného stavu hospodaření způsobily, že se tyhle ty příčiny neřešily. Chci říci, že celý systém založení zdravotnictví v ČR byl svým způsobem nešťastný, protože nebyly vydefinovány standardy zdravotní péče, které by byly hrazeny z veřejného solidárního zdravotního pojištění a k tomu vydefinovány potřebné zdravotnické zařízení a léčiva, která by byla bez doplatku k této péči k dispozici a následně zbývající volné zdravotnické kapacity mohly být pro soukromé kliniky a byl zde prostor pro připojišťovny na nadstandardní péči.Takto to stálo hodně peněz a nebyl zde adekvátní přínos a to je prapůvod všeho. Některé věci se dnes těžko řeší, zvláště pokud se ceny za zdravotní péči liší, například ve Zlínském kraji je za poskytnutou zdravotní péči stále jedna z nejnižších úhrad a na druhou stranu, zda předchozí vedení nemocnic svým způsobem nemohlo lépe hospodařit a lépe využít dalších finančních zdrojů, to už jak jsem se zmínil.

Takže pro kraj je to již uzavřená kapitola.

Ne tak docela. Ale je třeba si uvědomit, že je dost problematické se v těch všech věcech zorientovat. Těžko se objektivně hledá ona relativní pravda. Navíc tím, že jsou to akciové společnosti, je můžeme kontrolovat de facto jen přes dozorčí radu, která má přístup ke všem informacím.

Konkrétně KNTB byla i v polovině loňského roku obviněna anonymem z pochybné personální politiky, z nečistého průběhu výběrového řízení či ze střetu zájmů u nejvyšších představitelů. K čemu se dobral kraj v tomto případě?

Dozorčí rada nemocnice tento anonym prošetřovala a uzavřela s tím, že se věci v něm uvedené se neprokázaly. Takže jej považuji svým způsobem za věc uzavřenou, ovšem musíme se ptát, komu tato kauza sloužila, a kdo se u ní veřejně prezentoval, proč tištěná média, která o tom psala, to nechala na externím redaktorovi? Ale pravda má svého velkého svědka a to je čas.

Zeptám se napřímo: máte dojem, že si udělal zastupitel Petr Gazdík (Starostové a nezávislí pro Zlínský kraj) reklamu?

Nemyslím si, že on, ale někdo věděl, že když mu tuto kauzu nabídne, tak se toho chytí.¨

Jak to vypadá s dozorčími radami nemocnic, o jejichž změnu mimo jiné také bojoval?

25. ledna proběhly valné hromady, kdy došlo ke změně stanov, že počet členů dozorčí rady je dvanáct a byli schváleni noví členové. Kromě zástupců KSČM a Nezávislých starostů, byly nově najmenováni i zástupci koaličních stran, aby byl termín funkčního období jednotný. V dozorčích radách nemocnic jsou zastoupeny všechny politické strany podle poměru v zastupitelstvu a čtyři zaměstnanci. Začaly fungovat od 1. února 2010 a jsou obměněné a rozšířené.

Co mi řeknete k současné kauze v Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně?

Jen to, že k prošetření celé věci je kompetentní dozorčí rada nemocnice. Pak, že se mi nemůže líbit, aniž by byla záležitost prošetřena, dozorčí radou a se závěrem seznámena Rada Zlínského kraje, jak se toto politizuje a využívá k volební kampani. Osobně se nenechám vehnat k unáhleným závěrům bez toho, abych měl před sebou závěrečnou zprávu dozorčí rady nemocnice.

Kdybyste zhodnotil úroveň nemocniční péče v kraji: v čem jsou podle vás slabiny, která nemocnice či služby jsou naopak nejpokrokovější?

Zjednodušeně se to říci nedá, protože KNTB se začíná budovat jako krajská, do budoucna fakultní nemocnice navázána na zdejší univerzitu. Proto je zde mimo onkologického a kardiovaskulárního centra potřebné i traumacentrum. Ale každá nemocnice v regionu má určité pracoviště, které je špičkovější než v jiné. Ne všechny obory mohou být totiž nadále ve všech nemocnicích rozvíjeny. Jedna věc je zrekonstruovat budovy a modernizovat přístrojové vybavení, druhá přístup lékařů a sester, což je výrazným faktorem v hodnocení kvality péče pacienty. Mě naštěstí zdraví nezlobí natolik, že bych musel být hospitalizován, takže osobní zkušenost nemám. Samozřejmě se snažím informace opatřit, jedním zdrojem je pro mne krajská radní Hana Příleská, která má zdravotnictví na starosti a může se této problematice věnovat naplno, ale taky komunikuji s lékaři, zdravotními sestrami a mám také informace od pacientů. Zvláště ty kritické se snažím neprodleně předat co nejdříve kompetentním lidem, aby tuto zpětnou vazbu brali vážně.

Přesto jistě můžete úroveň alespoň částečně zhodnotit.

Nechtěl bych neoprávněně někoho zvýhodnit, ani poškodit. Spíše to vnímám tak, že potřebujeme hodně investovat, abychom srovnali podmínky s ostatními kraji. Uvědomuji si ale, že jedna věc je materiální zázemí, a druhá, mít tým lidí, který vytváří dobré klima, což se příznivě přenáší na pacienty, bohužel musíme konstatovat, že se nám lékařů i sester a dalších odborných pracovníků nedostává v potřebném počtu, což se nesnadno řeší. Jednu dobu byl velký zájem lékařů ze Slovenska, ale tam jsou již podmínky stejné jako u nás, takže se vrátili zpět. Tento problém je ale celorepublikový, protože naši lékaři odchází také do zahraničí.

Hodně diskutovaným tématem jsou také regulační poplatky, s jejichž proplácením ministerstvo nesouhlasí. Bude se v případě sporu s ním Zlínský kraj nějak bránit?

Na základě našich právních analýz jsme přesvědčeni, že neexistuje žádný zákonný důvod pro zrušení usnesení zastupitelstva, na základě něhož jsou poplatky hrazeny. Nejedná se o žádný krok mimo pravomoci kraje. Pracovníci ministerstva nemají dobrý právní výklad, a pokud by došlo ke zrušení usnesení, nemáme jiné cesty, než se obrátit na soud. Ten musí rozhodnout. Připomínám, že ústava zajišťuje bezplatné zdravotnictví a i Ústavní soud ve svém rozhodnutí uvádí, že mohou být zavedeny pouze tam, kde hrozí zneužití zdravotní péče, toto nikdo neověřil a došlo k jejich plošnému zavedení, tak jak jsme tomu byli všichni svědci. My nic neporušujeme, tudíž nemáme důvod cokoliv měnit.

Když jsme pořád u toho zdravotnictví, nemohu se nezeptat: Nechal jste nebo necháte se očkovat proti prasečí chřipce?

Nebyl jsem mezi těmi, kteří jsou nepostradatelní pro chod státu a měli se očkovat. Prasečí chřipka je bohužel věc, která se nezvládla. Jednou to byl přístup ministerstva k vlastní organizace vakcinace a protichůdná vyjádření odborníků v médiích, která vyvolala velkou nedůvěru. Dnes se neví, jak naložit s vakcínou, komu ji píchnout. Prasečí chřipku provází spousta nejasností. Ani nevím, zda to byla skutečná hrozba, když je dnes Světová zdravotnická organizace obviňována z toho, že pomohla výrobcům vakcín tím, že vyhlásila pandemii. Už skoro nevím, co je pravda a co výplod něčí fantazie nebo obchodní zájem. Já k tomu důvěru nemám a nedivím se, že ani ostatní.

A nyní z jiného soudku. Krajské radní Taťáně Nersesjan se podařilo pro kraj vybojovat více peněz na sociální služby. Zbude i na investice?

Dnes je snaha udržet zařízení, která fungují. Na velký rozvoj nejsou peníze. Financí tedy není dost, ale není jich tak málo, aby hrozil zánik nebo ohrožení poskytování sociálních služeb v kraji v tom rozsahu, ve kterém byl. Ale do budoucna bude potřeba investovat do sociálních služeb, protože populace stárne.

Kromě domovů pro seniory mají v kraji přibýt i tisíce nových pracovních míst. Jak to vypadá aktuálně s holešovskou­ zónou?

Holešovská zóna je, co se týče základní infrastruktury, dokončená. Chybí tam jen posílení elektrického zdroje, což realizuje distributor elektrické energie v tomto roce. Zóna je připravená pro investory již nyní a jsem rád, že jsme se dohodli na meziresortní komisi na její diversifikaci. Je třeba si uvědomit, že je to společná investice s naším státem zastoupeným ministerstvem průmyslu a obchodu. Nebude pro velkého strategického investora, jak byla původně definována, ale i pro další investory a to i ty, kteří jsou ve Zlínském kraji a nemohou se rozvíjet, protože jsou sevřeni okolní zástavbou, a nemají tedy dostatečný prostor pro svůj rozvoj. Na rozvoji zóny se budou významně podílet univerzity formou aplikovaného výzkumu, pro které jsme připraveni vybudovat určité haly do pronájmu. Součástí zóny bude i technologický park. Zóna musí být budoucí motor ekonomiky Zlínského kraje, tím že tam bude více investorů, máme tak říkajíc více želízek v ohni.

Jaký je zájem ze strany investorů?

V pondělí 8. února bylo Radou Zlínského kraje schváleno Memorandum porozumění s prvním z vážných zájemců. Je třeba si uvědomit, že o výběru investorů nerozhodujeme sami, ale jak jsem už řekl i partner v tomto projektu, kterým je český stát, zastoupen ministerstvem průmyslu a obchodu a Czechinvestem. S příchodem více investorů ještě souvisí vyřešení dopravní situace. Jsem ale názoru, že na dobrého investora je dobré si počkat. Zaplácat zónu za každou cenu, aby se tam honem něco dělo a udělat v ní nějaké montovny, nemá smysl. Mělo by jít o výrobní činnost s vyšší přidanou hodnotou a tedy i vyššími příjmově placenými místy.

Jak se tedy rýsuje stavba rychlostní silnice R49?

Na rychlostní komunikaci R49 není zatím pravomocné stavební povolení, protože na ministerstvu dopravy řeší tzv. rozkladová komise odvolání proti vydanému stavebnímu povolení. Proto finanční prostředky ve výši 170 milionů na zahájení stavby, které byly ze Státního fondu dopravní infrastruktury plánovány, byly převedeny jinam, ale je velká naděje, že se nám je podaří vrátit zpět, ale musíme neustále jednat a dělat proto maximum.

Když jsme u rozvoje regionu, co udělá kraj pro to, aby cestovní ruch více vzkvétal?

Výrazně k tomu přispěla společná propagace společně s ostatními moravskými kraji. Potvrdilo se totiž, že svět se v nás vůbec nevyzná. Cizinci vědí, co jsou Čechy a Morava, ale už je plete, že na Moravě máme Jihomoravský, Zlínský, Moravskoslezský a Olomoucký kraj, proto se propagujeme společně pod marketingovou značkou Moravy, kde společně propagujeme památky, možnosti, sportovního, společenského a rekreačního vyžití, naše tradice, kulturu a samozřejmě i naše speciality. Nejlepší reklamou však je, když kraj chválí samotní lidé, kteří v něm žijí. Proč bych se nejel podívat do regionu, o kterém někdo mluví s takovou láskou? Vždyť to musí být krásný kraj, a jak já říkám, u nás je pěkně i když je škaredě.

To ale říkáte proto, že je vaším domovem.

Mám Zlínský kraj rád, a tak by se mohlo zdát, že jsem ve svém hodnocení trošku zahleděný, ale velmi mě těší, že mě v tomto názoru utvrzují i návštěvníci našeho kraje a tím můj názor objektivizují. Jsou tu nejenom pracovití, ale i pohostinní lidé. Snoubí se zde valašská pracovitost s hanáckou rozvážností a slováckým temperamentem. Ale je potřeba v propagaci nepolevit.

Nejen tyto otázky, ale i řadu jiných řeší ČSSD s pravicovou ODS. Jak hodnotíte vzájemnou spolupráci v rámci kraje?

Na zastupitele nebo radní se nedívám podle toho, za kterou stranu byli zvoleni, ale jak se budou chtít podílet na společných úkolech. Samozřejmě není ve všem shoda, ale některé věci jsou o argumentaci a přesvědčování. Tahle metoda se mi vyplácí. Protože sebelepší myšlenka, je-li vnucena, vyvolává odpor. V minulém volebním období jsem některé myšlenky raději vložil do úst někomu jinému, jen proto, aby žily. Protože nebyla je síla jinak prosadit, nyní je ovšem situace jiná. Je nutné vždy říct, co chci, proč to chci, proč by u toho ti druzí měli být a co pro to udělám já sám. Myslím, že to zvládáme na takové úrovni, abychom pracovali společně pro kraj. Někdy je to také o velkorysosti ČSSD, ale vyplácí se. V rozhádané společnosti jsme ostrůvkem jakési stability.

Sociální demokraté mají ale hlasovací převahu. Využívají jí často?

Tuto možnost máme pouze v Radě Zlínského kraje nikoliv v krajském zastupitelstvu, tam většinu nemáme a vždycky je lepší ostatní přesvědčit. Jelikož však neseme největší zodpovědnost, tak pokud nás jiní nepřesvědčí o tom, že jejich rozhodnutí je lepší cesta, potom této možnosti využijeme. Ale já umím naslouchat a držím se toho, že nemusí být po mém, ať je po našem, hlavně ať je to dobře, to je pro náš kraj a lidi v něm.