V této době, přibližně dvě století před příchodem prvních slovanských kmenů, obývaly naše území skupinky Germánů promíšené snad i s posledními zbytky dožívajícího keltského obyvatelstva. Kontakty těchto barbarů s vyspělým (i když pomalu odeznívajícím) antickým světem nabývaly různých podob, z nichž války a obchod patřily k těm nejběžnějším.
Právě s obchodním ruchem můžeme dát do souvislosti nálezy římských mincí, pocházející z oblasti Moravské brány a bezprostředního okolí (Starý Jičín, Kopřivnice, Příbor, Hukvaldy, Frýdecko-Místecko). Mince ze Zubří leží poněkud překvapivě mimo tento „hlavní tah" na sever. Dokazují, že údolí Rožnovské Bečvy nebylo zcela pusté ani v této temné etapě našich dějin.
Relativně nejhojnější ze zuberského souboru jsou mince císaře Konstantina I. Velikého (vládnul v letech 307-337). Byl to energický panovník, který byl pro svůj vstřícný postoj ke křesťanství později prohlášen za svatého. Takzvaný edikt milánský z roku 313 zrovnoprávnil křesťany s vyznavači jiných náboženství. (Na aureole mu neubrala nic ani jeho tvrdost při likvidaci svých skutečných či domnělých protivníků, včetně jeho tchána, švagrů, syna a vlastní manželky).
close
zoom_in
Na fotografii vidíme pamětní minci, kterou nechal razit Konstantin a jeho (přeživší) synové v letech 330-346. Na reverzu je známý výjev vlčice kojící dvojčata Romula a Réma, polobožských dvojčat a zakladatelů „věčného města" Říma. Nad nimi svítí dvě hvězdy, odkazující na nebeské blížence Castora a Polluxe. Mnoho příběhů spočívá v několika mincích.
Autor: Eva Čermáková, archeoložka, Muzeum Valašské Meziříčí
