A právě mezi soutěžními družstvy bylo i jedno složené z této pohádkové trojice.

Vrbětická soutěž v požárním sportu je podle starosty místních dobrovolných hasičů Jana Ambrůze raritou na celé Moravě.

„Běžně se totiž pořádají v létě. My jsme ho ale již druhým rokem uspořádali v zimě a má to velký úspěch. Letos se přihlásilo jednapadesát týmů, což je více než předchozí ročník,“ sdělil Ambrůz.

Fakt, že sněžilo a teploty byly jen lehce nad nulou, nikomu nevadilo. Ani to, že se někteří museli namočit do ledové vody. Někteří fanoušci tak byli rádi, že mohli vše pozorovat v teple a zahřívat se horkým čajem či svařákem. „Rozhodně bych s nimi neměnila. Ale dívá se mi na to dobře,“ pousmála se Michaela Matoušů z Valašských Klobouk.

Že požární sport není jenom doménou mužů, dokládá i to, že se do soutěže přihlásilo pět ženských týmů. Ono nasadit hadice, utíkat a stříkat na terč není vůbec jednoduché. Silný proud vody dokáže zamávat i s pořádným silákem. A pěkně taky smýkal i s jednadvace­tiletou hasičkou Michaelou Jeklovou z Vysokého Pole. Ta pomohla ženskému týmu z Radíkova na Přerovsku.

„Náš tým se letos nezúčastnil. Holky totiž onemocněly a jim chyběla proudařka. Tak mě poprosily, no a takhle to dopadlo. Nestihla jsem zakleknout a už to se mnou smýkalo po zemi,“ smála se celá zablácená hasička.

A jak to nakonec dopadlo? Prvenství si odvezli hasiči z Podhradní Lhoty z Kroměřížska a v kategorii žen zvítězily dobrovolné hasičky z Nedašovy Lhoty ze Zlínska. Vrbětinští hasiči nakonec skončili na desátém místě.

Když selže jeden, tým končí

Požární sport nebo taky firesport. Soutěž, která je oblíbená zejména mezi hasiči. Soutěž, při níž se poměřuje zejména rychlost, hbitost a koordinace. Soutěž, která se bez týmové spolupráce neobejde.

„Pětičlenné družstvo musí po startu doběhnout k mašině, zavodnit stroj, natáhnout hadice, utíkat s nimi k terčům a pak jej proudem vody sestřelit. To vše samozřejmě v nejkratším možném čase,“ vysvětlil princip soutěže starosta Sboru dobrovolných hasičů z Vrbětic Jan Ambrůz.

Podle něj se to vše dá stihnout v časovém limitu patnácti vteřin.

„V zimě jsou samozřejmě ty limity o něco delší,“ doplnil starosta hasičů. Soutěžící se tak musí plně spolehnout jeden na druhého. Každý má svůj úkol. Když jeden selže, tým končí.

Náš sen je vyhrát extraligu

Vlachovice – Vrbětice – Chce to pořádně se zapřít, jinak tu hadici není možné udržet. To říká šestadvacetiletý dobrovolný hasič Lubomír Petráš (na snímku), který patří k týmu Bachoři Vrbětic. Ti v sobotu obsadili v požárním sportu desátou příčku.

Takzvanému firesportu se věnuje už třináct let. „Dovedli mě k tomu naši hasiči. Byl to jediný sport tady v dědině, tak jsem se do toho pustil,“ vzpomíná na své začátky. Ve svém týmu má za úkol takzvaného proudaře, tedy toho, kdo se v závěru trefuje proudem vody na cíl. A to chce taky patřičný nácvik. „Dříve jsme hodně trénovali, teď už to spíše bereme jen tak pro radost. Například na tyto zimní závody jsme netrénovali vůbec. Není ani čas. Každý máme své povolání,“ přiznal Petráš, který pracuje jako kuchař. „A to znamená být v práci i o víkendech,“ vysvětlil hasič.

Nejdůležitější je podle něj mít dobrý tým lidí. „Když nevěříte jeden druhému, tak to nikdy nemůže dopadnout dobře. A to je kolikrát u tohoto sportu to nejtěžší a taky nejdůležitější. To je třeba zrovna u nás výhoda. Jsme stálý tým, takže se navzájem velmi dobře známe,“ podotkl Lubomír Petráš. Fint, jak být ještě rychlejší je prý spousta. „To jsou kolikrát drobnosti. Něco pootočit trochu jinam, tamto zase jinak chytit a je to,“ pousmál se tajemně.

Bachoři Vrbětic se mohou pochlubit i pár úspěchy. Loni si odnesli prvenství ze dvou lig, a to Zlínské ligy požárního sportu a Velké ceny Přerova. Jejich cíle ale sahají ještě víš. „Chtěli bychom vyhrát extraligu. Letos jsme na ni skončili čtrnáctí,“ prozradil ještě.