Je spousta lidí, kteří pravidelně navštěvují poutě, možná ale jen někteří o svých zážitcích umí od srdce povyprávět jako pan Jiří Koleček ze Zubří. Už jako malý kluk jezdíval každoročně s rodiči na Svatý Hostýn.

„Mám to zapsané v paměti. Vždycky jsme vyjeli ve čtyři ráno vlakem. Jako dítě jsem se moc těšil. Pak jsme cestovali také na Turzovku, i když za komunistů tam byly poutě zakázané, ale pokud to šlo, navštěvovali jsme právě tato dvě místa, o kterých jsem mluvil," vysvětlil Koleček. Když už měl svou rodinu a děti, začal jezdit na Radhošť. „Když přijde doba cyrilometodějské pouti, už vím, že půjdu zase. Pěkně se na takovou pouť vzpomíná a mám z ní radost. I mým dětem se na Radhošti líbilo," dodal.

NA KOLE JE TO ZDRAVÉ A LEVNÉ

Pan Koleček se sice potýká se zdravotním omezením, to mu ale nebrání vydávat se na cestu na kole. A protože peněz moc rodina neměla, právě tento způsob cestování se ukázal jako nejvhodnější.

„Je pravda, že kolem mě vždycky profrčí řada rychlých cyklistů, ale já jsem rád, že se mohu vůbec takto na Radhošt dostat. V Zubří nasednu na kolo a jedu do Rožnova. Pak zvolím určitou trasu, nejkratší je tradiční po červené značce z Rožnova ke kapli, ale člověk si může vybrat. Lidé často jezdí po cyklotrase kolem chaty Mír. Když jsem měl čas, tak jsem jel cestou přes Pindulu. To je moc pěkná cesta," doporučil.

Na poutě na Radhošť jezdívá každý rok, kromě toho se vydává i na Gruň. Pro cyrilometodějskou pouť ale letos zvolil cestu na Hlavatou. „Říkal jsem si, že letos se podívám jinam. Cestou jsem se ještě stavil na Horní Bečvu. Bylo ideální počasí, takže se dala trasa dobře zvládnout. Měl jsem z pouti dobrý pocit. Je vlastně jedno, kam jedete, jde o oslavu svatého Cyrila a Metoděje," upozornil. Jeho cestování se často pojí se setkáním s přáteli a známými.

„Na Velehradu bývá hodně lidí, my Valaši spíš jezdíme na Radhošť," podotkl s úsměvem.

Pan Koleček už je sice v důchodu, ale přesto slouží jako kostelník v kapli svatého Ducha na Starém Zubří. „Chodím pravidelně do této kaple. Když hledali nového kostelníka, tak mě poprosili, abych službu vzal. Byl jsem nezaměstnaný a volný čas jsem měl. Tak jsem to zkusil a už tuto službu konám 4 roky," říká skromně. Připouští, že ani činnost kostelníka není úplně jednoduchá záležitost. Mít tak krásnou kapli, jakou mají právě v Zubří, totiž jistou námahu stojí. Dobrá zpráva ale je, že má pan Koleček pomocníky:

„Je to kolektivní dílo. Lidé ze Starého Zubří se o kapli starají, udržují tu například květiny. A jednou za měsíc přijdou uklízet. Samozřejmě vše dělají dobrovolnicky a nepřicházejí pouze věřící, ale také lidé, kteří se tady „jen" cítí dobře."

Autor: TÁŇA MARKOVÁ

Související

Pustevny čelily náporu poutníků. Lidé si připomenuli svatého Cyrila a Metoděje

Dny lidí dobré vůle a národní pouť na Velehradě