Kolem části fryštácké přehrady se totiž uskutečnilo cvičení jednotky aktivních záloh. Jednalo se o druhou část výcviku, který vojáci vykonávali po celý týden. V první části, která se konala ve výcvikovém prostoru Březina ve Vyškově, vojáci absolvovali přípravu. Ta se skládala ze střelby z kulometu, pistole a ze samopalu. Museli také překonat ohňovou dráhu a vodní překážku. A právě u Fryštáku došlo k vyvrcholení celého výcviku.

Po celý den se záložáci připravovali na večerní akci. Stavěli úkryty, kulometná hnízda a rozmisťovali nástrahy kolem přehrady. Hlavní stanoviště bylo u hráze. Tu musejí vojáci ubránit před opoziční jednotkou, která je složena z instruktorů Střední policejní školy v Holešově.

Vše vypadá jako doopravdy. Vojáci jsou vybaveni zbraněmi se slepými náboji. Ke komunikaci používají vysílačky. Mají zamaskované obličeje, aby byli večer perfektně ukryti. „Naším úkolem je bránit ,odos‘ – objekt důležitý k obraně státu. V našem případě se jedná o hráz, kterou musíme střežit. Nevíme, kdy přesně k útoku dojde, ani jakým způsobem. Musíme být tedy celý večer ve střehu,“ říká Evžen Petřík z Kroměříže, v civilu učitel.

V pozdních odpoledních hodinách pak záložáci doplňují síly, dojídají poslední zbytky potravin a jakmile se začíná stmívat, zvyšuje se také napětí v jednotce. Především je důležité rozmístit muže tak, aby bylo pokryto co možná největší území.

„Po celé jedné délce přehrady máme umístěné nástrahy, ale neměli jsme jich dostatek. Vojáci jsou rozmístěni různě po lese, jednu dvojici máme i na posedu. Ta je vybavena nočním viděním,“ vysvětluje velitel jednotky Evžen Petřík a posílá jednoho ze svých záložníků ke břehu přehrady, kde bude jeho úkolem sledovat pohyb kolem sebe. Ještě předtím je důležité domluvit se na signálech.

Jakmile se setmí, vojáci přestávají mít přehled o tom, co se děje na březích přehrady. Nasazují „čelovky“ a vytahují baterky.

Vybuchuje první nástraha

Okolo osmé hodiny večerní dojde k výbuchu první nástrahy. Vojáci záhy zjišťují, že se jedná o falešný poplach. Přesto se napětí a nervozita v jednotce zvyšují. „Prosvětlujeme prostor,“ ozývá se asi každou hodinu z hráze. Záložáci nejenom baterkami prozkoumávají okolí, zda nespatří někoho z opozice, ale pro větší přehlednost vypouštějí i světlice, které ozáří celou přehradu.

Kolem deváté hodiny večer je hlášen pohyb na svahu, i tentokrát jde o falešný poplach. Vojáky v tomto případě vyplašily srny. U hráze musí být naprosté ticho. Jakékoliv zapraskání nebo šplouchnutí může být klíčové. Stejně tak je velmi důležité spojení.

Část jednotky, která zůstala na hrázi, je v neustálém kontaktu se svými muži v terénu. „Voják na stanovišti v lese by měl zaměřit polohu protivníka. Jeho úkolem je také sledovat pohyb kolem sebe. Pokud má nějaké podezření, kontaktuje nás a my vyšleme muže na obhlídku. Může se ale stát, že opozice dříve objeví našeho vojáka, a ten už se nám pak nesmí hlásit. Z akce musí odejít. Je potažmo mrtvý,“ vysvětluje pravidla boje Petřík.

Hlídka na posedu se nehlásí

Při zahlášení jakéhokoliv pohybu vyrážejí na obhlídku dva záložáci se samopaly. „Je to adrenalin. Každou chvíli na vás může vyskočit policista a vy jste mrtvý,“ svěřuje se jeden ze záložáků. Kolem jedenácté hodiny se přestává hlásit hlídka na posedu. Pěšáci vyráží celou situaci zkontrolovat a s sebou berou nezbytné kulomety. „Chlapi, máme kšeft, jdeme na ně,“ dodávají si odvahu vojáci.

Po celou dobu jednotka přemýšlí o taktice svých protivníků. Ale i tak jim nezbývá nic jiného, než vyčkávat na útok protivníka. „Je nám jasné, že jsou všude kolem nás. Možná že by mohli přijít i z vody, ale s touto variantou moc nepočítáme. Víme, že mají mnohem lepší vybavení než my. Možná na nás chystají i slzný plyn,“ polemizuje velitel jednotky.

S blížící se půlnocí se situace začíná vyostřovat. Kulometník na svém stanovišti poprvé nabíjí svou zbraň. Ke střelbě zatím nedochází. Jednotka záloh nedala policistům žádnou příležitost proniknout na hráz. Spíše naopak, podařilo se jim zajmout prvního zajatce.

Kdybychom měli ostré, je po něm

A situace se pro vojáky vyvíjí příznivě i dál. Záložníci na stanovištích v terénu zaregistrovali polohu dalších policistů. Vojáci tedy vyrážejí do terénu a vracejí se zpátky na základnu s dalšími zajatci. Pouze jeden jim neustále uniká. Nakonec dojde i ke střelbě. „Kdybychom měli ostré náboje, už je dávno po něm,“ hodnotí situaci jeden z vojáků.

Poslední policista uniká i střelbě. Nakonec se přece jenom podaří záložákům určit jeho přesnou polohu a záhy vychází ozbrojená dvojice vojáků. Po chvíli se k táboru vrací skupinka tří lidí. Všichni se domnívají, že i tentokrát byli vojáci úspěšní a policistu se jim podařilo zatknout.

Situace je ale ve skutečnosti jiná, v tomto případě jsou zajati vojáci. Policista využije nevědomosti vojáků a chytře pronikne na hráz, kde odpálí světlici. Ta symbolizuje dobytí hráze a především konec celé akce.

„Je pravda, že jsme prohráli, ale hodnotil bych celou akci kladně. Tím, že se nám podařilo zajmout téměř všechny policisty, až na toho jednoho. Myslím, že bych mohl prohlásit, že stav je nerozhodný. Tedy jedna – jedna,“ zhodnotil celou akci na závěr velitel jednotky Evžen Petřík.

Lucie Chalánková