Krátkozrakými předsudky stižený všeobecný názor na šlechtické rody prošel během posledních měsíců radikální proměnou. Dlouho odmítaní a veřejným míněním odsuzovaní potomci českých knížat dnes začínají být vnímáni jako naprosto normální lidé a vracejí se dokonce také do české politiy.

Ještě na počátku devatenáctého století vlastnila šlechta většinu valašských pozemků, lesů a polností. Avšak po roce 1848, kdy císař František Josef I. prosadil patent o zrušení poddanství, začal vliv šlechty pomalu upadat. V následujících letech opustila území Valašska většina malých šlechtických rodů.

Poslední šlechtici, kteří si ponechali zdejší nemovitosti, patřili k hraběcí větvi rodu Kinských. Postupem času však i oni rozprodali svůj majetek.

Odprodej tak potkal velkostatky Lešná, Velké Karlovice a nemovitostí z oblasti Horních Bečev. „Pokud tady Kinští něco vlastnili, tak to musely být nějaké lesy či pole. Nejsem si vědom, že by jim kdy patřily některé ze zdejších budov,“ přemýšlí starosta Horních Bečev Oldřich Ondryáš.

Podobný osud se nevyhnul ani rožnovskému majetku Kinských. Ten zahrnoval polnosti tří hospodářských dvorů, dvě pily, pivovar a papírnu. „Pokud by o tento majetek projevili zájem a soud by uznal jejich nárok, bylo by jim vše samozřejmě navráceno. Ani jedno se však nestalo,“ okomentoval situaci kolem restitucí starosta Rožnova pod Radhoštěm Jaroslav Kubín.

Na přelomu století zůstalo v rukou Kinských pouze několik málo lesů. Velká část z nich jim byla navíc vyvlastněna během pozemkové reformy v roce 1919.

Benešovy dekrety tak byly pouhou tečkou za dlouhým exodem šlechtických rodů z Valašska.

I přesto, že se po roce 1989 naskytla knížecím dědicům možnost k návratu, zůstala mnohdy nevyužita. A těch několik soudních sporů, v nichž se potomci přeci jen pustili do přezkoumávání nároků na vlastnictví zděděného majetku, nakonec vždy provázela notná dávka kontroverze. „Za války měl skoro každý šlechtický rod své členy na obou stranách barikády. Tím si chtěli zajistit, že vždy budou mít zástupce na vítězné straně,“ vysvětluje ředitel Státního okresního archivu Tomáš Baletka.

Další problém vyvstával i z toho, že v poválečném Československu byli Rakušané, a tudíž i bývalí čeští šlechtici žijící na území Rakouska, automaticky vnímáni jako příslušníci Německé rasy a tudíž i jako Benešovými dekrety postižitelní.

Neustálé změny vlastnictví však nezmění nic na tom, že někdejší šlechtický majetek i nadále dotváří ráz a krásy Valašska.

Adam Kazmíř