Navštěvoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, poté Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Během studia se nevěnoval jen lékařství. Aktivně si utvářel i politické přesvědčení a navázal přátelské vztahy s T. G. Masarykem.

Na Valašsko se Jan Bohuslav vrátil roku 1905. Do roku 1920 provozoval lékařskou praxi v Meziříčí a aktivně se účastnil veřejného života. Patřil k zakladatelům Pokrokového politického spolku, který navrhl v roce 1907 T. G. Masaryka jako kandidáta pro volby do říšského sněmu.

Kraicz byl také starostou obce evangelických akademiků. Za první světové války byl za své názory pronásledován.

Po válce Kraicze jmenovali ministerským radou a ředitelem Československého červeného kříže v Bratislavě. Zemřel 29. dubna 1929 v Praze, pohřbený je v Bratislavě.

Jan Bohuslav Kraicz jako lékař prosazoval sociálně-zdravotní osvětu, patřil k bojovníkům proti alkoholismu a propagátorům abstinentství.

Název ulice Kraiczova přestal na počátku osmdesátých let ideologicky vyhovovat, a tak byla přejmenována na Šmeralovu. Až politické změny po listopadu 1989 umožnily její opětovné přejmenování na Kraiczovu. Stalo se tak v roce 1990.