Jedním z těch, kteří se o valašskopolanské mikulášké zvyky starají je také zástupce ředitelky Základní školy ve Valašské Polance Petr Filgas.

Máte povědomí o tom, jak daleko tradice mikulášských pochůzek ve vaší vesnici sahá?

Odpověď na tuto otázku jsme hledali už několikrát. V kronikách vesnice je o této krásné tradici, hlavně z posledních desetiletích, zmínek spousta. Od pamětníků máme potvrzeno, že mikuláši ve Valašské Polance chodili už kolem roku 1920. Osobně si myslím, že kořeny obchůzky sahají u nás ještě dál. Ale důkaz zatím chybí. S naší současnou obecní kronikářkou Jaroslavou Mikuškovou to ale nevzdáme a hledáme dál.

Jaké je složení současné mikulášské družiny?

V naší dědině chodí od nepaměti spolu s Mikulášem, zvaným Svatý, také Žid. Nese v pytli cukroví, kterým Svatý obdarovává děti podle jejich zásluh. Dalšími tradičními maskami jsou smrtky s kosami a samozřejmě spousta čertů. Čerti jsou oděni do masek a kožichů z ovčí kůže se spoustou zvonců přes rameno. Masku zdobí mimo jiné také ježovina. Typickým poznávacím znakem valašskopolanských čertů jsou pak červené sukně, které mají symbolizovat oheň a peklo.

Máte pro Valašskou Polanku nějakou specifickou masku?

Nejzajímavější maskou je určitě koník, který je v mikulášské družině pouze jeden. Jedná se o postavu na dřevěném koni s bičem v ruce a červenou vysokou čepicí.

Ještě nějaká valašskopolanská zvláštnost?

Komu ve výčtu masek chybí anděl, ten má smůlu. Anděl u nás nikdy nechodil. Jeho přítomnost v mikulášské družině je hlavně městskou záležitostí.

Masky používáte původní historické, nebo vyrábíte již také nové?

Většinu masek u nás dědíme po svých rodičích, bratrech či kamarádech. Nejstarší z nich mají i víc než třicet pět let. Nic samozřejmě nevydrží věčně a je nutné je každý rok opravovat.

Kolik členů má valašskopolanská mikulášská družina?

Ještě před patnácti lety měla u nás mikulášská družina zhruba patnáct členů. Zvyk je ale ve Valašské Polance mezi mladými kluky natolik oblíbený, že loni nás chodilo přes třicet. Kluci, kteří chtějí chodit, si samozřejmě masku musí na své náklady zhotovit.

Kolik váží takový čertovský převlek?

Kompletní váha čertovského převleku závisí hlavně na počtu zvonců, na které si dotyčný troufne. V praxi to vypadá tak, že mladí nezkušení kluci si jich vezmou spoustu a se stoupající bolestí ramen a zad nenápadně ubírají. Starší zkušení borci s menším počtem zvonců se jim celý den smějí. Celkovou váhu odhaduji tak na dvacet až třicet kilogramů. Nosit ji po celý den je náročné.

Kdo se v současné době o tradici stará?

Ve Valašské Polance se o mikulášskou tradici nestará žádná z fungujících složek. Ale všechny mají při organizaci zastoupení. Vždy se tak ze starších kluků vytvoří malá skupinka, která o celou organizaci pečuje a připravuje věci nutné k bezproblémovému průběhu obchůzek. V současnosti jsem to já, Jakub Kolínek a Martin Šeliga. Já i Jakub jsme už ženatí. Martin má taky na kahánku. (smích) Takže se pomalu všichni tři chystáme do mikulášského důchodu. Šikovných mladých kluků je u nás ale spousta. Takže o tento zvyk a jeho budoucnost ve Valašské Polance nemám žádné obavy.

Přidáte vtipnou či zajímavou historku z mikulášských obchůzek?

Vtipných historek zažije člověk za ty dva mikulášské dny spousty a těžko vybírat nejlepší. Pro mě osobně je nejvtipnější samotný kontakt a povídání s dětmi. Modlitbiček sice za poslední roky ubylo, ale zase děti umí jiné zajímavé básničky. Do kurzu se třeba dostala říkanka: Mik-miku-mik-miku Mikuláš, přišel s čertem na guláš, přinesl nám zimní čas… Slýcháme ji velmi často. Já jsem paradoxně za celých těch čtrnáct let, co chodím, ale ani jednou žádný guláš nedostal a sníh byl asi třikrát. (smích)

Co říkáte snahám dostat mikulášské obchůzky do seznamu nehmotného dědictví? Jako například verbuňk, odzemek, jízdu králů a další.

Iniciativu zapsat obchůzky do nehmotného dědictví UNESCO jsem zaregistroval už před několika lety. Vím, že některé vesnice tehdy měly trochu obavy, co za povinnosti z toho vyplynou. Osobně tak skeptický nejsem. Každopádně ať s UNESCEM, nebo bez něj, důležité je tuto skvělou tradici udržet. Předat ji mladým a doufat, že oni udělají to samé. Pokud se to povede, bude to paráda.

V příštím týdnu zavítáme mezi čerty do Francovy Lhoty.