Ve Vsetíně organizátoři přesunuli z důvodu očekávané velké účasti místo protestu od Památníku obětem totality v Panské zahradě na náměstí Svobody.

„Není mi jedno, kdo stojí v čele našeho státu. Když bude čím dál více lidí svou přítomností na těchto akcích ukazovat, že se jim současná situace nelíbí, nebude už možné chovat se, jako by se nic nedělo. Vláda bude muset brát požadavky či protesty lidu v úvahu,“ vysvětlila důvod své účasti Monika Jelénková.

„Už mě to nebaví. Lidi demonstrují a oni jen sedí a myslí si, že na ně nikdo nemá. Je třeba jít do ulic, co jiného můžeme dělat. Z oken je nevyhodíme, jak to bylo kdysi, už jsme trochu dál,“ komentoval Vsetíňan Roman Bartoník a pochvaloval si asi dvou set padesáti hlavou účast.

Z Ratiboře přijela na mítink Marie Sušňová.

„Chtěla bych mít představitele státu, kteří mají morální základ. Ne lháře a trestně stíhané osoby. Je třeba vytrvat a dojít malými krůčky k velkému vítězství,“ prohlásila Sušňová, která podepsala petici mezi prvními.

Ve Vsetíně se protesty tohoto druhu konaly poprvé.

„Rozhodli jsme se připojit, protože cítíme, že situace kolem trestně stíhaného premiéra Andreje Babiše a ministryně spravedlnosti Marie Benešové je naprosto neúnosná a je potřeba to dát hlasitě najevo,“ řekl za pořadatele Oldřich Ohryzek.

Demokracie je v naší zemi podle něj premiérem přímo ohrožená.

„Pokud přijdeme o nezávislou justici, padne jedna z posledních překážek, které ještě Babišovi brání v převzetí státu. Za něco takového jsme v devětaosmdesátém určitě nebojovali. Takže musíme vyjít do ulic znovu. Babiš se nás nezbaví, dokud neodstoupí,“ prohlásil.

Na náměstí ve Valašském Meziříčí dorazily téměř dvě stovky lidí.

„Dopadlo to dobře, nepršelo nám, citovali jsme výroky pana Babiše, přečetli prohlášení spolku Milion chvilek pro demokracii a zazpívali jsme si hymnu. Na závěr jsme se vzájemně povzbudili k účasti na velké demonstraci na Václavském náměstí v Praze, která bude příští úterý,“ shrnula za pořadatele Alena Hellerová.

Nejzkušenějšími pořadateli podobných protestů na Valašsku jsou členové spolku Fujaré z Rožnova pod Radhoštěm. V hnutí Milion chvilek jsou zapojení od začátku. Letos už pořádají třetí demonstraci.

Na úterní mítink, který proběhl v Rožnově pod Radhoštěm v přátelské atmosféře, přišlo na sto padesát lidí.

„Tři z nich měli odvahu a promluvili dokonce k davu. Těší nás zpětná vazba v podobě osobních pochval za to, že něco takového organizujeme. A také máme radost, že i po oficiálním ukončení lidé zůstávají a mají potřebu nadále diskutovat a sdělovat si názory,“ řekl za Fujaré Pavel Trčka.

Regionální protesty jsou podle něj v omezeném počtu lidí, ale mají stoupající tendenci. Poprvé se přidalo 105 obcí, pak 130 a teď je jich přes 230.

„Protesty sílí, lidi si navzájem dodají odvahu a poznají, že má smysl se ozvat. A to už pak nejde ignorovat, zlehčovat. Ti nahoře nemůžou říkat, že pár dětí vyřvávalo na ulici. Nejsou to děti a není to pár. Naštvanost lidí na to, co se děje začíná být silná,“ konstatoval Trčka.

Domnívá se, že na první dojem to může vypadat jako marný boj.

„V lednu osmdesát devět si taky nikdo neuměl představit, že by v listopadu padl socialismus a v prosinci budeme mít Havla prezidentem. To je nevyzpytatelné. Myslím, že vytrvalost a klidná síla boduje,“ míní pořadatel protestů.

Slušná a klidná síla je daleko účinnější než kontrarevoluce.

„Jenže chceme vést diskuzi a nikdo s námi nediskutuje. Chceme slušnost, ale nikde ji nevidíme. Republika šla ve dvacetiletých až třicetiletých cyklech. Teď jsme třicet let po revoluci, je na čase říct jasné stop, takhle ne,“ uzavřel Pavel Trčka.