„Jela jsem večer na koloběžce domů a v dálce jsem viděla, jak sebou nějaký pán švihl o zem. Myslela jsem, že je to nějaký opilec, ale když jsem ho dojela, ležel v kaluži krve. Pán – starší důchodce se snažil vstát, ale nešlo mu to,“ líčí nedávnou událost.

A pak už to prý šlo ráz na ráz.

„Stopla jsem protijedoucí auto, z baráku vyběhli lidi s kapesníky a obvazem a já jsem volala rychlou. Nějak automaticky jsem řekla, co se stalo, a že to bylo u odbočky na Skalník. Dispečerka mě zarazila a chtěla přesnou adresu nejbližšího domu, což jsem hned nevěděla,“ vzpomíná.

Chvilka čekání na sanitku pro ni byla nekonečná.

„Pět minut se zdálo jako půl hodiny. Pán byl při vědomí, kdyby ne a kdybych tam byla sama, asi bych víc panikařila. Na to, že nesnáším krev, jsem ale byla celkem v klidu,“ dodává Markéta Králová.

Své zážitky při volání „rychlé“ přidává Pavlína Hanáková z Leskovce.

„Už jsem volala sanitku šestkrát. Naposledy babičce, kterou píchla včela. Je alergická, začala otékat a ztrácet dech. Dispečerka mi radila, co mám dělat, řekla jsem jí adresu a v Leskovci byli ze Vsetína za pět minut. Jejich přístup byl vždy kladný, velmi rychlý a profesionální. A to i v době karantény,“ pochvaluje si.

Zkušenost má velký význam

Psychika a okolnosti hrají v podobných situacích významnou roli.

„Pokud lidé zaregistrují v nedávné době nějaké neštěstí, pak to na jejich chování při situaci, kdy volají někomu záchranku, může mít vliv. Princip je v tom, že jim byla zprostředkovaná nějaká zkušenost – třeba v médiích utonulí za poslední měsíc, a tak se jim rychleji vytvoří asociace a jednají,“ vysvětluje psycholožka Miluše Fišerová.

Ve hře je také další z mnoha spouštěcích mechanismů.

„Může to být proto, že lidé mají zvýšenou úzkost. Například prošli covidem, k tomu se k nim dostaly informace o dopravních nehodách, utopených vodácích. I zvýšená úzkost zrychluje reakce,“ dodává psycholožka.

Negativně naopak rychlost reakce ovlivňuje chybějící zkušenost.

„Když například potkám na ulici člověka, který má epileptický záchvat a vidím to poprvé, nevím, co mám dělat a moje reakce je pomalejší. Když to bude podesáté, budu rychlá a budu jednat,“ dodává psycholožka.

Je proto dobré, mít zafixované alespoň základy toho, jak postupovat při volání záchranné zdravotnické služby.

„Říct, odkud voláte - to je pro mě to nejdůležitější. Sanitka může vyjet, když ví kam. Navzdory tomu, že neví, o co se jedná. Naopak to nejde. Nejprve adresa a pak ten zbytek,“ vysvětlila nedávno pro Deník Lenka Šťastná z operačního střediska Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje.

Aplikace Záchranka v mobilu je užitečná v lese

Příbuzní jsou mnohdy vystrašení a mají problém si vybavit i to, kde bydlí.

„Proto hned, jakmile z nich dostaneme alespoň obec či městskou část, můžeme jim říct: „Sanitka už o vás ví, už jede.“ A lidé se pomalu uklidní,“ dodala Šťastná.

„Apelujeme na lidi, aby si instalovali do svých chytrých telefonů aplikaci Záchranka. Spousta lidí je v případě nouze někde v terénu, v lese. Aplikace nám ukáže lokalitu. Není ji však vhodné používat v zastavěné ploše,“ podotkla.

Mluvčí Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje upozornil na nešvar, kterého se často volající dopouští.

„Lidé jedou autem a z něho nám volají, že viděli někoho někde ležet. Ale pokračují dále, nezastaví. My přijedeme na místo, buď tam ten člověk je, nebo se zvedl a už odešel. Takže určitě, když už zavoláte záchranku, zůstaňte na místě a nikam neodjíždějte,“ uzavřel Petr Olšan.

Jak incident oznamovat?

Pokuste se uvést následující informace:

KDO jste

KDE jste

CO se stalo

KDY se to stalo

JAK se to stalo

KOMU se to stalo