Známého valašského muzikanta nalezli mrtvého přesně před 108 lety 9. ledna 1907. Na prženském hřbitově jej pochovali o dva dny později.

Ani po smrti však nenašel klid. V roce 1969 byly jeho ostatky přeneseny ze zanedbaného hrobu v Pržně ke katolickému kostelu ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm na nově vznikající čestné pohřebiště Valašský Slavín. Stal se vůbec prvním nebožtíkem zde pohřbeným.

Premiérový pietní akt se uskutečnil 15. října 1969. „Výtvarný návrh náhrobku na Slavíně je dílem Karla Langera, pomník podle něj vytvořil Josef Skalík," připomněla náměstkyně ředitele skanzenu pro odbornou činnost Eva Románková.

Paradoxně se přenesením ostatků z evangelíka Pelára, kterého kdysi katoličtí faráři poháněli kvůli jeho lidovým popěvkům k soudu, stal katolík.

Na hřbitově v Pržně poté zůstala na místě Pelárova hrobu dlouho prázdná jáma. „Valašský skanzen se sice zavázal, že zbuduje prostou náhrobní desku a v dubnu 1972 dokonce už mínil zadat její výrobu," připomněl ředitel Státního okresního archivu ve Vsetíně Tomáš Baletka.

Náhrobní deska měla být hotová do konce června 1972. Valašská vesnice se tehdy totiž chystala na oslavu výročí 600 let od své první písemné zmínky.

Sedmého června však tehdejší ředitel rožnovského Valašského muzea Jaroslav Štika sděloval Prženským, že muzejnímu výtvarníkovi s přípravou sezóny a zajištěním dalších důležitých akcí přibyla řada úkolů, které musí ještě splnit. „Žádal proto, aby se s úpravou hrobu počkalo do začátku července," řekl Tomáš Baletka.

Prženští tehdy souhlasili. Ovšem s podmínkou, že se zmíněná úprava musí stihnout nejpozději do 15. července. Aby bylo možné hrob ještě upravit a osázet květinami a byl tedy v úplném pořádku do oslav 600. výročí, které byly naplánované na 23. července. „V post scriptu ještě připomněli, že na místním národním výboru je uložená fotografie Jana Pelára s klarinetem, kterou svého času zamýšleli instalovat na původním náhrobku," doplnil Tomáš Baletka.

Příslib úpravy hrobu ale nakonec naplněný nebyl. Podle Evy Románkové z rožnovského skanzenu lze dnes už jen těžko zjistit proč.

Zmíněná fotografie valašského hudebníka s klarinetem se pak v kanceláři prženského místního národního výboru nacházela ještě dlouhých 35 let. Poté ji převzali k uložení pracovníci okresního archivu.

Pelárův hrob v Pržně zůstal do dneška bez označení. „Hrob jako takový prakticky žádnou údržbu nepotřebuje. Je ale pravda, že alespoň pískovcovou náhrobní desku by chtělo obnovit," připustil starosta Pržna Jaroslav Machala.

Přiznal ale, že v současné době má vedení vesnice na starosti jiné úpravy hřbitova, například opravu plotů.

Valašský hudebník Jan Pelár se přesto na místa, kde skutečně žil a zemřel, alespoň pomyslně vrátil v roce 2007. Tehdy mu byla v Bystřičce na hospodě Na Nové, kde dříve často hrával, odhalena pamětní deska. Jejím autorem je sochař Pavel Drda z Bystřičky.

Kdo byl Jan Pelár?Jméno slavného valašského muzikanta Jana Pelára se stalo legendou, třebaže mladším generacím už dnes moc neříká. Pelárův věhlas totiž poněkud zastínil kapelník a jeho spoluhráč Antonín Matalík.

close Medailon, který byl na hrobě Jana Pelára v Pržně a jenž je dnes uložen ve Státním okresním archivu ve Vsetíně. zoom_in Rodina Pellarů přišla na Valašsko v roce 1821 z Cisovnice u Ustroně v dnešním Polsku. Budoucí věhlasný kapelník se narodil 25. května 1844 v Hošťálkové. Vychodil zde evangelickou školu a vyučil se řezníkem. V roce 1865 se Jan Pelár oženil s Rozálií Žambochovou. Manželé se přestěhovali do Malé Bystřice, kde si budoucí slavný muzikant pronajal dnešní hostinec U Bušů. Otevřel si tady kramářství.

V roce 1881 se Pelárovi přestěhovali na Bystřičku. Jan si tam zařídil obchod se smíšeným zbožím spojeným s výrobou rosolky a likérů. Pokoušel se také obchodovat s dřevěnými výrobky, tři roky měl v pronájmu i obecní hostinec v Růžďce.

Jan Pelár od mládí hrával na klarinet, vystupoval na svatbách, slavnostech a vesnických tancovačkách. V roce 1892 se ve Vsetíně konala Národopisná výstava, na kterou si pořadatelé pozvali právě Pelárovu kapelu. Tam na sebe upozornil. A když se roku 1895 pořádala v Praze Národopisná výstava Českoslovanská, slavil tam Pelár obrovský úspěch. Do valašského hospody Na posledním groši si jej přicházeli poslechnout mnozí představitelé kulturního života – básník Jaroslav Vrchlický, malíři Mikoláš Aleš, Adolf Liebscher či František Ženíšek, spisovatelé Svatopluk Čech a Ignát Herman a jiní. Jan Pelár se stal atrakcí pražské výstavy a s ním i takzvaná Valašská dědina. Přispěl velkým dílem ke vzkříšení valašského folkloru a lidové kultury. Muzikant si poté vyřídil kapelnickou koncesi, aby se mohl hudbou živit. Hrával v Ostravě, Kroměříži, Prostějově, Uherském Hradišti, Přerově a také v Brně. Jeho turné trvala i několik týdnů. Nejvíc však hrával v zájezdním hostinci Na Nové na Bystřičce. Naposledy hrál v roce 1906 po tři dny v jednom kuse o císařských hodech. Dne 9. ledna 1907 jej našli mrtvého a o dva dny později byl pohřben na evangelickém hřbitově v Pržně.