Jejím heslem je nic nešidit a vždy vyrábět jenom z poctivých, opravdových surovin. Jedině potom může být člověk na svoji práci hrdý.

„Dnes je řada výrobců, kteří pekařům nabízí různé polotovary. Například že do prášku přidáte vodu a máte tvaroh," netají Miroslava Hlaváčová.

Sama však takové nastavování a nahrazování surovin odmítá.

„Nikdy jsme k tomu nesklouzli a jsem na to pyšná. Když dělám tvarohový frgál, je vždy z opravdového tvarohu," ujišťuje osmačtyřicetiletá pekařka, která se řemeslu věnuje už šestnáct let.

Poctivý přístup se jí podle vlastních slov za tu dobu už mnohokrát vrátil.

„Například když mi lidé zavolají a zpětně děkují, že hosté na svatbě byli spokojení. Co chcete víc. A přitom je to tak snadné, stačí nešidit," usmívá se sympatická pekařka.

Paradoxně není v pekařském či cukrářském řemesle přímo vyučená.

„U nás doma, stejně jako v každé chalupě, se ale vždycky peklo," prozrazuje.

Vypráví, že ve Stříteži existovalo několik skupin žen, které pekly na svatby či jiné příležitosti. Některé se specializovaly na frgály, jiné na cukroví a podobně.

„Vedoucí party, která měla na starosti pečení frgálů, byla maminka mé kamarádky. Poprosila jsem ji, ať mne naučí ty své vyhlášené. Souhlasila a jednou před Velikonocemi mne pozvala, že mi postup ukáže. Tak jsem se to naučila," líčí své začátky Miroslava Hlaváčová.

Recepty, jimiž se dodnes řídí a inspiruje, má střítežská pekařka od maminky či babiček. Začínat před šestnácti lety se samostatnou živností ale nebylo jednoduché.

„Začínala jsem úplně sama. Až postupem času jsme byly nejprve dvě, potom tři. Teď už je nás šest, sedm a někdy i devět, když je potřeba a je hodně práce," popisuje.

Největší frmol nastává tradičně před Vánoci. To většinou už koncem října přijímá Miroslava Hlaváčová poslední objednávky.

Gró její výroby představují frgály, peče však takřka veškeré sladkosti, cukroví, dorty, koláče nebo zákusky. Vedle Vánoc také na svatby či oslavy. Práce je stále dost.

„Lidé už dneska vůbec nepečou, raději kupují," všímá si Miroslava Hlaváčová.

Ve Stříteži má svou malou prodejnu, lidé však nejčastěji objednávají po telefonu. Její výrobky poptávají zákazníci z blízkého i velmi vzdáleného okolí. Hranice regionu už frgály a koláče paní Hlaváčové překonaly dávno. Lidé si je odvezli i do Německa, Holandska, Ameriky a dalších zemí.

„Jednou už jsem dokonce hotové pečivo posílala i poštou. Nenadála bych se, že i to bude jednou možné," usmívá se Miroslava Hlaváčová ze Stříteže nad Bečvou.