Seriál Deníku Nositelé lidových tradic na Valašsku

Proniknout do tajů dechových nástrojů mu pomohlo i to, že v mládí v tehdy takzvané Lidušce koncertovat v dechovém souboru. Hrál na klarinet.

Kromě zakázkové výroby lidových a historických dechových hudebních nástrojů, vedle výroby dud a gajd, se Pavel Číp věnuje také stavbě kopií a rekonstrukcí historických instrumentů. Těchto služeb využívají především majitelé sbírek a muzea.

Jak jste se dostala ke svému současnému řemeslu?

Původní profesí jsem strojař. Vystudoval jsem strojní průmyslovku ve Vsetíně. Jako kluk jsem ale do tohoto města dojížděl do Lidové školu umění. Tady jsem se seznámil s Josefem Orságem Vraneckým. Ten nepřehlédl můj zájem o hudební nástroje pro lidovou hudbu a začal mě v tom podporovat. Svoje sehrál i můj strýc. Věděl, že mě baví práce se dřevem. Pod jeho vedením jsem začal vyrábět dlabané súsky a kadluby, zaobíral jsem se tradičním zdobením dřevěného nádobí, ale i opravou a výrobou modrotiskových fo­rem.

Pokud vím, tato vaše práce neunikla pozornosti odborníků…

Pokud máte na mysli fakt, že jsem roce 1975 obdržel titul Mistr lidové umělecké výroby, pak ano.

Svůj zájem jste ale později změnil. Byl to návrat k vašemu dětskému zájmu?

Dá se to tak říct. Od osmdesátých let se věnuji výrobě hudebních nástrojů. Především dud. Jejich stavbu jsem měl možnost konzultovat s předními odborníky na historické nástroje a nástroje pro lidovou hudbu. Například s Jaroslavem Marklem, Ludvíkem Kunzem nebo Emanuelem Kuksou. Mohl jsem navíc zúročit svoje dosavadní zkušenosti z práce se dřevem.

Co všechno už pod vašima rukama vzniklo? Jaký je váš dosavadní majstrštyk?

Těch nástrojů mi takříkajíc pod rukama prošlo opravdu hodně. Jsou jich desítky. Pokud jde o ten majstrštyk, pak jednoznačně jde o repliku renesančních čtyřhlasých moldánek. Hodně lidí je označuje za dudy. Ale to nejsou dudy v tom pravém slova smyslu. Zejména proto, že moldánky jsou nesmírně náročné po herní stránce. Využívají je především hráči staré hudby.

Ve svém snažení jste došel tak daleko, že jste ještě před listopadovou revolucí založil vlastní firmu.

Od roku 1988 vlastním dílnu na zakázkovou výrobu lidových a historických dechových hudebních nástrojů. Kromě českých a moravských dud či gajd se zabýváme stavbou kopií i rekonstrukcí několika typů historických dud, píšťal s měchuřinou, píšťal ze zvířecího rohu a dechových nástrojů s plátkem. V roce 1995 jsme jako první v České republice zahájili výrobu dřevěných zobcových fléten. Zabýváme se též restaurováním nástrojů.

Vy ale nejste jenom zručný řemeslník, ale také spisovatel.

Tak spisovatel… je ale pravdou, že jsem spolu s Rudolfem Klapkou autorem publikace Dudy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Vyšla v roce 2006.

Co to obnáší být výrobcem a restaurátorem lidových a historických dechových hudebních nástrojů?

Obrovskou trpělivost. A taky samozřejmě zručnost a technické znalosti. Opomenout nelze ani pochopení druhých. Zejména rodiny.

Má vaše řemeslo pokračovatele?

V současnosti pracuji se svými syny Miroslavem a Petrem ve vlastní firmě Pavel Číp & synové v Zubří. Rodinná tradice tak pokračuje. Jsem tomu velmi rád.

V roce 2008 jste získala titul Nositel tradice lidového řemesla. Co to pro vás znamená? Co vám titul přinesl?

Především zadostiučinění a ocenění mojí práce, mého snažení.