„Úrazy si nevybírají čas,“ říká zakládající člen David Románek v rozhovoru pro Deník.

„Věděl jsem, že tady tato služba chybí a přitom je potřebná,“ vzpomíná Románek, civilním povoláním záchranář u Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje.

Oficiálně vznikl spolek v roce 2006. Jako dobrovolníci však někteří členové pomáhali již řadu let předtím. V současnosti čítá tým 15 členů. Mezi nimi je nejeden záchranář, voják, hasič, ale i vychovatel v dětském domově či ředitel základní školy.

Rescue team vás neživí. Máte své zaměstnaní. Jak je těžké skloubit směny na záchrance a povinnosti v rescue teamu?
Paradoxně je to lepší. Úraz si nevybírá čas. Díky různým směnám v práci se můžeme doplňovat tak, že je vždy někdo k dispozici. Pokud se jedná o úraz, stačí k zásahu v podstatě jen dva lidé. Pokud jde o pátrání, jde ten, kdo může.

Vy jste stál u zrodu týmu. Co vás k tomu vedlo?
To, že tato služba chyběla a přitom je potřebná. Ačkoliv nejsme využíváni každý den, čas od času nás lidé potřebují. Potom jsou vděční, že rescue team existuje.

Při kterých situacích vám tuhne krev v žilách?
Nejhorší je pátrání. Ta nejistota. Můžete snadno pohřešovaného přehlédnout. Je to někdy dílo náhody. Z titulu mého povolání dávám raději přednost výjezdu za zraněným. Jako záchranář se živím už více než 25 let; vím, co mám dělat a jak se chovat. Není to tolik stresující jako u pátrání, kde jsou jen dva možné scénáře, jak to skončí. Pátrali jsme už nejen po dospělých, ale také po dětech či duševně nemocných. Dovednosti a znalosti jsou mi v takových chvílích k ničemu. Nejdelší pátrání, u kterého jsem byl, trvalo tři hodiny.

To je třeba v zimě dost dlouho, že?
Tři hodiny znamenají v zimě hodně času. Když se ztratíte v červenci, tak to samozřejmě není tak dlouhá doba.

Zima už klepe na dveře. Co si mám vzít s sebou do hor pro případ potíží?
Nejlépe je jít ve dvojici. Pokud už jdu sám, měl bych někomu předem říct, kam mám namířeno. Samozřejmostí je držet se v lese jen povolených cest. S sebou by měl člověk mít tekutiny a dobře nabitý mobil. Nezapomeňme, že v zimě baterie tolik nevydrží. Velmi dobrá je mobilní aplikace Záchranka, která dokáže jedním tlačítkem poslat na dispečink vaši přesnou polohu. Což značně usnadní hledání.
Není od věci si přibalit také izotermickou folii, aby se člověk zabalil a alespoň nějak udržel teplo. V žádném případě totiž nepomáhá alkohol, jak se někdo může mylně domnívat.

Popravdě si nedokážu představit, podle čeho mám v lese nahlásit svou polohu. Okolo jsou akorát stromy…
Na začátek se odpíchneme od toho, odkud kam měl člověk namířeno. Kolik kilometrů mohl už ujít. Můžeme z toho alespoň předpokládat, kterým směrem hledat. Případně lidé můžou říct: „Šli jsme po zelené turistické značce a ta náhle zmizela.“ Pomáhá třeba zmínka o posledním rozcestníku, který potkali. Máme totiž velkou mapu, kde jsou všechna rozcestí zakreslena. Horší je to třeba u dětí, které s sebou nemusejí mít ani mobil. Rodiče vám řeknou jen to, kde je naposledy viděli.

Pak následuje rozsáhlé pátrání…
Ano. Kupodivu vrtulník s termokamerou nemusí mít v zimě až takovou úspěšnost. Byl jsem sám překvapený. Při jednom pátrání na Tesáku termokamera vůbec nepomohla. Vše ale nakonec dopadlo naštěstí dobře.

Jinak vám technika pomáhá dost. Přesto, jak blízko ke zraněnému se obvykle dostanete pomocí techniky?
Nejčastější výjezdy jsou k lyžařům, běžkařům a cyklistům. Ti se většinou nachází na dobře dostupných místech – okolo cest. Jsme samozřejmě připraveni i na složitější situace. Specialistou na lezení je například kolega hasič. Cvičíme transporty zraněných. Pravidelně máme proškolování pro řidiče.

Co dalšího je předmětem činnosti rescue teamu vedle záchrany zraněných a pátrání po pohřešovaných?
Máme i preventivní činnost. Po velkém větru například projíždíme terén kvůli průjezdnosti. V zimě zase udržujeme stopy a projíždíme je, zda za zatáčkami nečíhá nebezpečí.

Přichází zima. Je v zimě více zásahů?
To si nemyslím. Zásahy jsou rozděleny tak napůl. Jediné, co se dá říct, že oproti létu převažují výjezdy kvůli pátrání po pohřešovaném.

Počet členů: 15
Rok založení: 2006 vznik spolku, předtím minimálně 10 let jako dobrovolnný spolek
Počet výjezdů letos: 12
více info o Rescue Teamu.