Anežka Zacharová je oslavila v obdivuhodné svěžesti a dobré náladě, která ji provází celý život. Narodila se 9. května 1913 v Kroměříži.

Za první republiky se přestěhovala do Zlína, kde dvacet let pracovala jako dělnice v Baťových obuvnických závodech.

Většinu profesního života ale spojila s Báňskými projekty. Jako kreslička připravovala plány ostravských dolů, průmyslových staveb i letiště v Náměšti nad Oslavou.

Aby lépe poznala prostředí šachet, nějakou dobu s horníky fárala do podzemí, kde lopatou nakládala uhlí do vozíků.

„Měla jsem veliké štěstí, že se mi práce stala koníčkem," vypráví jubilantka.

Anežka Zacharová z Valašského Meziříčí oslavila 102. narozeniny

Anežka Zacharová z Valašského Meziříčí oslavila 102. narozeniny. Jménem meziříčské radnice jí přišel poblahopřát místostarosta Josef Vrátník. FOTO: JOSEF BENEŠ

V devadesáti plavání v jezeře

Ve volném čase hodně sportovala. S kamarádkou na kole projely tehdejší protektorát Čechy a Morava.

Nejvíce to však Anežku Zacharovou táhlo k vodě. V mládí se jako nadšená kajakářka plavila z Kroměříže do Bratislavy.

Ještě v devadesáti letech chodila plavat na štěrková jezera u Hustopečí nad Bečvou.

„Jezdila jsem vlakem do sousedních Milotic nad Bečvou, odkud to k jezerům bylo blíže. Výpravčí už mě znali a pokaždé mi mávali," vzpomíná.

V malém bytě v centru města žije sama, ale opuštěná není. Často ji navštěvují její blízcí, přátelé a sousedé.

Společnost jí dělá také staré tranzistorové rádio, díky němuž si uchovává přehled o tom, co se děje doma i ve světě.

Střídmost. Celý život napůl hladová

Kromě optimismu, sportování a lásky k lidem, práci i přírodě vděčí Anežka Zacharová za dlouhý věk také střídmosti.

„Celý život jsem byla napůl hladová. Musela jsem, protože nebylo tolik jídla jako teď," říká žena, která si stále nejvíce pochutná na dobrém chlebu s mlékem nebo kávou.

Přestože špatně vidí a nohy jí už také příliš neslouží, nestěžuje si a cítí se zdravá.

„Nemoci stáří se nepočítají. Jak se říká, proti věku není léku," usmívá se a dodává, že kdyby měla vyjádřit svou spokojenost se životem, dala by jedničku s hvězdičkou.

I ve sto dvou letech by ještě ráda cestovala.

„Chtěla bych se podívat třeba do rodné Kroměříže. Projít se pod zámkem, kde jsem bydlela, a prohlédnout si arcibiskupské zahrady," prozrazuje své přání.

Autor: Josef Beneš