K náročnému koníčku jej přivedl otec, který pro změnu stavěl modely letadel. Do toho se tehdy malému modeláři jít nechtělo. „Měl jsem obavy, že letadla rozbiju. Ani auta mě nenadchly. S lodí plujete jen doprava a doleva. S ponorkou můžete jít i pod hladinu, a to mě vzalo,“ vysvětlil. V začátcích jej ostatní modeláři odrazovali. Neexistoval totiž spolehlivý radiový signál, který by pronikl vodou až k ponorce a ovládal ji. „Zmýlili se,“ řekl Gerža s úsměvem.

Strojař-konstruktér, který vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě, staví ponorky na vlastní pěst od svých šestnácti let. „Mám dvě na dynamické ponořování, celkem šest dodělaných a dvě rozdělané,“ bilancoval mladík. Před dokončením má maketu ponorky U 505 typ IX, kterou prý zajali Američané rovnou někde uprostřed Atlantiku. S prací začal před rokem a doufá, že do půlroku bude hotovo. Důležité je podle něj zatěsnění, vyvážení a řešení uvnitř ponorky. Pak je to boj s různými teplotami i změnou tlaku. „Jen plány jsem kreslil kolem tří měsíců. V poslední době používám kombinaci leptaných plechů. Urychlí to práci, ale jsou příliš drahé,“poodhalil Gerža, jenž se ve volném čase navíc věnuje bruslení nebo lukostřelbě.

Modelařinu chce po dokončení makety v měřítku 1:35 pověsit na hřebík. „Člověk nad tím stráví kus života a plno firem dnes už dělá hotové věci. O ruční práci dnes už nikdo nestojí,“ uvedl důvod.

I letos se jel pochlubit se svými modely do rakouského Neulengbachu na mezinárodní sraz. Pětadvacetiletý mladík představil mimo jiné poslední ze svých dokončených ponorek U2540 typ XXI v měřítku 1:72.