Věci ze schránek je nyní možno vidět na výstavě v Muzeu Frenštát, kam při nedávné vernisáži zavítal také zmíněný Oldřich Paulus z Dolní Bečvy. Právě on totiž vyrobil nové schránky, kam Frenštátští vložili kopie nalezených věcí a přidali materiály současné.
„Dali mi tu původní schránku. Na délce nové jsme se domluvili, ale museli jsme zachovat průměr, aby se to vlezlo do té makovice. Délku jsem udělal tak, aby ty věci ve schránce byly níže než místo, kde se svařovalo, aby se to nepoškodilo," začal vyprávět Oldřich Paulus, který se živí jako chladírenský technik a možná proto dostal důvěru, aby vyrobil schránky do věže. Již předtím totiž vyráběl schránku pro Matici Radhošťskou, jež se ukládala do podstavce sochy Cyrila a Metoděje na Radhošti.
„Ty schránky do věže kostela byly udělané z chemicky odolné nerezi, a protože jsem chladírenský mechanik, tak jsem to zavařil a ještě jsem tam přidělal měděnou trubku, kterou jsem z toho vysál vzduch a udělal tam tak vakuum. V podstatě jsem to dělal, jako bych opravoval ledničku. V ní taky musím udělat vakuum, abych do ní mohl dát freon," pokračoval Oldřich Paulus a hned ale dodal, že do zmíněných schránek nedal nic.
Než začal s vysáváním vzduchu, schránky nejprve natlakoval. Pustil do nich jednu až dvě atmosféry a ponořil je do vody, aby zjistil, zda jsou vodo i vzduchotěsné. „To samé jsem dělal na Radhošti, když jsme vkládali do podstavce sochy Cyrila a Metoděje památeční listy. Je to vyzkoušené na přetlak, a když to udrží přetlak, udrží to i vakuum," poznamenal Oldřich Paulus.
Podle něj se dlouhodobějším vakuováním dostane z prostoru voda. „Je to proto, kdyby třeba ty papíry, které uschováváte, byly vlhké a podobně. My taky musíme z chladicích zařízení dostat nejprve ven vodu, protože ta je náš největší nepřítel. Když jsem to vyvakuoval, tak jsem to zacvaknul a vyletovalo se to stříbrem. Každá ta nádoba má kousíček mědi a jednou to někdo ucvakne a nasaje to vzduch…," dostal se Oldřich Paulus v myšlenkách do vzdálené budoucnosti.
Schránky na Radhošť a do věže kostela dělal poprvé v životě, i když není muzejník ani historik. „Vlastně jsem použil chladírenskou technologii i pro uchování dokumentů," pousmál se Oldřich Paulus a dodal, že přemýšlel i nad tím, co by se stalo, kdyby schránky napustil tekutým dusíkem. „Říkal jsem si, že lepší bude, když to vyvzdušním, protože když na tu báň bude svítit slunce a v těch nádobách bude tlak toho plynu, tak se ten plyn bude rozpínat. Takto se nemá co rozpínat," uzavřel Oldřich Paulus.