S týmem entomologů vedených docentem Martinem Konvičkou z Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích spolupracovali také odborníci z Muzea regionu Valašsko.
Kůrovcová kalamita výrazně graduje od roku 2015. Jejím výsledkem jsou plošně zničené smrkové porosty u nás a prakticky v celé střední Evropě.
I když jde o razantní zásah do krajiny, dosud byl jen minimálně sledován badatelskou obcí, kterou razance kalamity zaskočila. Sledovala se dynamika kůrovce a reakce hospodářských dřevin. Nikdo ale nesledoval, jaké rostlinstvo a živočišstvo z kůrovcové kalamity profituje.
Změnil to až loňský průzkum, který probíhal od května do srpna ve třech vybraných oblastech republiky – v Nízkém Jeseníku, na Českomoravské vrchovině (Jihlavsko) a na Českobudějovicku (Lišovsko).
Na projektu, který finančně podpořila Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, pracovala desítka specialistů ze tří různých institucí. Patřil mezi ně i entomolog Muzea regionu Valašsko Lukáš Spitzer.
„Vybrané lokality reprezentují různé fáze šíření kalamity i lokální teplotní a geologické poměry,“ vysvětlil volbu míst Lukáš Spitzer.
Odborníci v každé z lokalit vybrali patnáct monitorovacích ploch, na kterých sledovali denní a noční motýly, vybrané skupiny brouků a vyšší rostliny.
„Cílem bylo zjistit současný stav vybraných skupin na různých typech kalamitních ploch a odhalit hlavní parametry, které tato společenstva ovlivňují,“ vysvětlil Spitzer.
Průzkum ukázal, že zasažené plochy obývají překvapivě bohatá společenstva denních a nočních motýlů (celkem 396 druhů), brouků (352) i vyšších rostlin (424).
„Přítomnost řady vzácných a ohrožených druhů ukazuje, že narušení homogenních hospodářských smrčin obohatilo krajinu o nové typy stanovišť, především pro hmyz,“ uvedl vedoucí týmu Martin Konvička.
Z toho podle odborníků vyplývá, že v této fázi kůrovcové kalamity je její vliv na biodiverzitu jednoznačně pozitivní. Podporuje totiž živočichy polootevřených, bohatě strukturovaných stanovišť.
„Důkladnější interpretace, zaměřená zejména na bionomické vlastnosti zjištěných druhů a jimi tvořených společenstev, bude předmětem dalších analýz,“ dodal Konvička.
Zjištěné spektrum druhů je podle něj směsí druhů otevřených světlých lesů a druhů, tradičně pokládaných za obyvatele luk.
Jedněmi z nejpočetnějších druhů byli například obecně mizející přástevník medvědí (Arctia caja) nebo bourovec trávový (Euthrix potatoria). To rovněž napovídá, jak by dynamické populace takových druhů přežívaly v převážně lesní krajině střední Evropy.
„Jedná se však o dočasný stav. Jeho trvání bude záviset na rychlosti lesnické obnovy postižených ploch a spektru vysazovaných dřevin,“ uzavřel Konvička.
