Důvod je totiž prozaičtější. Partneři dnes do manželství nijak nespěchají a hodně lidí žije ve volném svazku, z něhož mohou kdykoliv odejít. Přesto je každý takový rozchod traumatem nejen pro aktéry, ale trpí jím především děti.

Své o tom ví Ilona Seidlová z oddělení sociální právní ochrany dětí vsetínské radnice. Za svou praxi už zažila mnoho smutných situací. V paměti ji například utkvěl případ, kdy rozvádějící se rodiče vzali s sebou k soudu tříleté dítě, protože ho neměli komu svěřit.

„Stálo tam, nemluvilo a přitom bylo zřejmé, že tuší, že se jedná o něm. Na jeho pohled jsem dodnes nezapomněla, bylo to až mrazivé,“ popsala své tehdejší pocity Ilona Seidlová.

Zejména mladiství prý často odmítají u soudu vypovídat: nechtějí se tak podílet na rozbití svazku svých rodičů. Pracovníci sociální právní ochrany často působí téměř jako mediátoři, vždy však zastupují především zájmy dítěte. „Někteří rodiče se domluví na střídavé péči, což jim umožňuje zákon. My se přikláníme ke svěření dítěte jednomu z rodičů s tím, že druhému bude umožněn častější kontakt s dítětem,“ uvedla Seidlová. Děti tak nejsou vystaveny zbytečným stresům z časté změny bydliště.

„I když se partneři rozejdou, nesmějí zapomínat, že pořád zůstávají rodiči,“ upozornila i vedoucí příslušného radničního oddělení Pavla Hrbáčková. Někdy se totiž rodiče o dítě doslova perou.

„My při rozhodování o svěření dítěte zohledňujeme zájmy a potřeby dítěte, rovnoprávně podporujeme otce i matky. Vždy záleží, kdo z nich se o potomka postará lépe,“ ujistila Hrbáčková a vyvrací zažitou představu, že soud častěji straní ženám.