Titul Zasloužilý člen Tělovýchovné jednoty, který získal ve středu v zámku Žerotínů při vyhlašování sportovců uplynulého roku, mu právem náleží.

„Po stříbrném odznaku brigády socialistické práce je to první ocenění, které jsem dostal,“ směje se Ševčík. Míč proháněl po trávníku od raného mládí, se svým týmem hrával nižší soutěže.

Fotbal mu před téměř třiceti lety pomohl vyrovnat se s těžkou životní situací, když jeho dcera zemřela při autonehodě. Stal se vedoucím oddílu mládeže. Po několika sezonách se téže funkce ujal v A družstvu mužů.

„Připravuji zápisy z utkání, jezdím s týmem na zápasy a hlídám, aby nastoupil ve správných dresech. Zároveň dávám pozor, aby hráči a trenér na střídačce nerušili průběh utkání a nenadávali rozhodčímu. Za to hrozí přísné tresty,“ vypočítává své povinnosti vedoucího týmu.

Ševčíkovi kolegové si jeho obětavosti nesmírně váží. „Věnuje fotbalu spoustu volného času, a zadarmo. Bývá na stadionu dvě hodiny před začátkem zápasu nebo tréninku, aby vše bylo včas připraveno. Eviduje také docházku hráčů na tréninky,“ připomíná sportovní manažer Petr Zahradníček.

Celoživotní fotbalový nadšenec ale nad touto chválou jen mávne rukou. „Před pěti lety jsem ovdověl. Co bych dělal sám doma,“ svěřuje se muž, jehož největší radostí je úspěšné účinkování valašskomeziříč­ského „áčka“ v divizi. „Jsme aktuálně třetí. Nebýt toho, že našimi soupeři jsou B týmy ostravského Baníku a Opavy, mohli jsme být v tabulce ještě výše,“ je přesvědčen Ševčík.