Pětadvacetiletý muž byl jedním ze čtyř lidí, kteří na podzim pomáhali zraněným u vážné dopravní nehody ve Vsetíně. Nyní za to od policistů získal ocenění Pomocná ruka zákona. Spolu s ostatními zachránci jej ocenila i vsetínská radnice, vysloužil si rovněž nominaci na Cenu Salvator. „To vše potěší, ale nepovažuji to vůbec za nutné. Pomoc druhému je normální věc, povinnost," říká.

Nehoda se stala ve vsetínské části Jasenice. Osobní auto se převrátilo na střechu do potoka. Jeden muž při nehodě zemřel, další čtyři ženy ale přežily mimo jiné díky rychlé pomoci kolemjdoucích. „Bylo to krátce po noční směně. Pár minut po šesté. Šel jsem z práce na autobus," líčí Zdeněk.

Jsem rád, že nebyla nutná resuscitace, i když bych ji asi zvládl

V příštích vteřinách už sledoval auto jedoucí po hlavní silnici, jak míjí mostek přes potok a letí přes obrubník. „V tu chvíli jsem přemýšlel, jestli se mi to nezdá. Z vlastní zkušenosti vím, že ta zatáčka je nepříjemná, je potřeba do ní zpomalit," míní Vsetíňan.

V podobné situaci ještě nikdy nebyl. V tom, jak se má zachovat, měl ale jasno hned. „Doběhl jsem k potoku a viděl auto na střeše. Z přední části vozu byla doslova placka. I do zadní byl špatný přístup. Přiběhly i mé dvě kolegyně. Jedna volala záchranku, s druhou jsme seběhli dolů do koryta. Slyšeli jsme nářek," popisuje drama Zdeněk Krchák.

Bylo nezbytné osádku vozu co nejrychleji z vraku dostat. „Nejprve jsme vytáhli jednu holku. Komunikovala, ale kolik lidí v autě je, nám nedokázala říct," vzpomíná.

Další žena, ke které se obětaví zachránci dostali, měla nohy zaklíněné pod sedadly a hlavu nebezpečně pod vodou. „Snažili jsme se ji vytáhnout, ale nešlo to. Já jsem jí tedy držel hlavu nad vodou. Nakonec přispěchal ještě další muž ze sousední firmy a společně jsme dívku z auta silou dostali," vypráví.

Záchrana byla dílem několika minut. „Jsem rád, že nebyla nutná resuscitace, i když bych ji asi zvládl. Ale dobře, že to nebylo třeba," říká pětadvacetiletý lisař. O pomoc dalším pasažérům vozu se už postarali hasiči a zdravotníci. „Přítomný lékař nás už potom poslal domů. Šel jsem tedy na autobus a odjel domů. Nebyl jsem ani nijak extra roztřesený, i když to samozřejmě byl šok. Doma jsem si dal jednu štamprli a šel spát," vzpomíná nyní už s úsměvem.

Policisté i záchranáři ocenili, jak se všichni čtyři svědci zachovali. Dokonce dokázali skvěle fungovat jako tým a přesně si ve vypjaté situaci uměli rozdělit role. To je podle policistů velmi vzácné.