Na koleje vyjela parní mašina Matěj i motorový vůz Hurvínek. V každé zastávce se slavilo, všude bylo plno.

Déšť je na spadnutí, nad Vsetínem se válí mlha. Stovky lidí to ale neodradí. Na nádraží od rána vyhrává cimbálovka. Usměvavé dámy mi nabízí frgály, koláčky i chleba se škvarkovou. Jeden zvládám a fičím směrem k oblakům dýmu, ve kterých je zahalená lokomotiva č. 433.002. Legendární Matěj.

Zdá se, že je připravený. Tendr plný uhlí, voda doplněná, strojvedoucí připravení. Kolem vagonů se to hemží železničním personálem. Pobízí nás k nástupu a později mi ve vagonu prodávají zvláštní jízdenku na tuto příležitost. Pochopitelně nechybí nezbytné procvaknutí dobovými kleštěmi.

Všichni se ve vagonech vrhnou k oknům. Děti sotva dosáhnou, ale jejich nadšené výrazy a jiskřící očka mluví za vše. A na tvářích rodičů vyvolávají také spokojené výrazy.

„Jedu poprvé a je to podívaná. Chtěli jsme hlavně kvůli dětem, ale i pro mě je to zážitek,“ říká mi nadšeně Mirka Vaňková z Hovězí.
Jízdu si vyloženě vychutnává.

„Líbí se mi, že si to tady užívají i ostatní. Na zastávkách nabízí kalíšky, je to takové milé,“ doplňuje Hověžanka, která s dětmi míří až na konečnou do Karlovic.

Parní jízda rozhodně není premiérou pro Petera Galvostera z Lidečka.

„Jedu už poněkolikáté. Je to zážitek,“ libuje si vyznavač historie a železnice. „Kdysi jsme byli s taťkou na výletě takovým vlakem. Fascinovalo mě to jako všechny děti. A drží dodnes. Cítíte tu vůni? To je nádhera,“ nasává štiplavý kouř valící se z Matějova komína.

Na každé zastávce se něco děje. Tu nás vítá cimbálovka, tam zase country. V Hovězí hraje Jaloveček, v Huslenkách se bavíme při představení country pásma místními dětmi. Halenkovem zní písně folklorního souboru Kyčerka a nastupující i vystupující obdivují vystavenou hasičskou techniku.

Loučím se s Matějem a obdivuju um předků i dnešních nadšenců, kteří poctivou prací zajišťují, že tento čtyřiasedmdesáti tunový krasavec je stále v provozu. Vždyť letos oslavil už sedmdesátku!

Užil bych si jízdu až do konce, ale chci vyzkoušet i jiné svezení. Do Vsetína mě poveze Hurvínek. Tedy motorový vlak nesoucí tuto přezdívku. Už to taky není žádný mladík, ale trať vede z kopce a tak nemá Hurvínek žádných větších potíží.

Zhruba za půl hodinky jsme v cílové stanici, kde je stále živo. Na kolejích si totiž desítky lidí prohlíží výstavu železničních vozidel – starší i novější mašiny.

Opouštím nádraží a dávám za pravdu většině zúčastněných, nejen rodičům s dětmi. Parní vlak, ale i starší motoráky a svezení s nimi je prostě zážitek. Před sto deseti lety je cestující na trati Vsetín, Velké Karlovice vnímali jako docela běžnou, ničím vzrušující věc…