Zatímco ptáci mizí kdesi nad vodní plochou, místo jejich skřehotání se z vody ozývají lidské hlasy. Rybáři si sdělují poslední pokyny před přemístěním ryb ze sítě do kádí a jejich třídění podle velikosti a kvality. „Říká se tomu brakování," upozorňuje mě majitel firmy, která výlov jednoho z největších valašských rybníků provádí, Slavoj Haška.

Zjišťuji, že v síti rybářů uvázli především kapři. „Těch je opravdu nejvíc. Ale mezi nimi jsou také štiky, sumci, amuři i tolstolobici," představuje mi šéf víkendového výlovu další, v té chvíli ještě obyvatele rybníka.

Šplouchání ryb v síti a takzvaný var vody napovídají, že jejich počet, který opouští svoje domovské vody, je hodně velký. „Předpokládáme, že jich do úterka, kdy výlov skončí, vytáhneme sedmdesát až pětasedmdesát tun," odhaduje výsledek výlovu majitel rybářské firmy.

Z jeho výrazu ale pozoruji určité zklamání. „Přes léto nám díky vedru a zejména nedostatku vody tady uhynulo přibližně deset tun ryb," vysvětluje Slavoj Haška.

Některé z vylovených ryb si kupují lidé přímo na hrázi. Většina však putuje podle rybářů do sádek v Zubří. Odtud je dodají prodejcům k předvánočnímu prodeji hlavně na Vsetínsku, Novojičínsku a Přerovsku.

Přímo u vody je opravdu chladno. Obdivuju všechny ty chlapy, kteří odvádějí svoji práci často po pás v ledové vodě. Odcházím dál na břeh ke stánkům. Láká mě nejen teplo z grilů a sporáků, na nichž kuchaři připravují speciality, ale i vůně smažených i jinak upravených ryb.

U stánků s živými, ale už také upravenými rybami podupávají netrpěliví zákazníci. Nově příchozí vědí, že stoupnout si do řady znamená až desítky minut čekání. „Nevadí. Odměnou mi budou čerstvé ryby. Koupím štiku i sumce. Od každého dva kusy," prozradil Matěj Zbranek, milovník ryb z Bystřice pod Hostýnem.

Po břehu rybníka pobíhají děti. Některé se zastavují u kádí s živými rybami. U jedné z nich zůstává stát také desetiletý Šimon Mošnička z Krhové. „Mami, sumce vidím živého poprvé," volá kluk.

Muž, který hned vedle kádí ryby prodává, to zaregistruje. Bere podběrák a nabízí Šimonovi, aby si jej pohladil. Ten neváhá a sumce bere hned do náruče. „To je poprvé, co tak rybu držím. A hned sumce. Super," říká radostně malý Krhovjan. Vůně rybích specialit ze stánků je tak silná, že neodolám ani já. Zůstávám věrný klasice a kupuji si smaženého kapra. Nenechám si však ujít ani ochutnávku sýrů.

Pak ještě několikrát zmáčknu spoušť svého fotoaparátu a vydávám se do míst, odkud jsem přišel. Proti mně jdou desítky dalších zvědavců. Jen nad hlavou je klid. Racci čekají na svoji příležitost někde uprostřed rybníka. Ale mlhu už stále silněji rozřezávají sluneční paprsky.