Byl jsem zvědavý. Na takové akci jsem nikdy nebyl. A přestože mám vůdčí list čtyřicet let, za volantem traktoru mě rovněž nikdo nikdy neviděl. Rozhodl jsem se to změnit.

Ale pěkně popořádku. Stroje z různých koutů Moravy, ale také ze Slovenska, začali jejich tvůrci přivážet na místo činu od samého rána. Ano, tvůrci. Protože: „Ten stroj jsem postavil z toho, co se mi podařilo sehnat. Slouží dobře. Tak uvidíme, jak se mu povede v soutěži," říká Ivan Levč ze Vsetína, který má poblíž Střelné nemovitost a, jak sám říká, také nějaký ten úhor.

Obdivoval jsem zručnost a nápaditost a zatoužil za řízení některého z těch vehiklů usednout. Podařilo se. Patřil sice k těm menším, na kolosy bych si ale ostatně stejně netroufl. „Jéžiši, lezeš na to jak slon," komanduje mě Ivan.

Ale podařilo se. Mačkám čudlík startéru. Motor burácí. Hodím tam kvalt. Povoluji spojku a přidávám plyn. Pomalu vyrážím na svou první jízdu traktorem. Zážitek to byl ohromný. Raději se však budu držet volantu osobáku a ten traktorový nechám těm, co to umí. Na start Střelenské traktoriády se jich postavily na tři desítky. „Karle, nezdržuj a odmávni to," pokřikují na startéra a hlavního organizátora Střelenské traktoriády Karla Lišku netrpěliví diváci.

Dočkali se. A já také. Na úvodní disciplínu, sprint na 60 m do kopce, se vydávají první závodníci. „Osol to!" „Daj temu ceres!" zaznívá z hrdel některých ze stovek diváků.

Netušil jsem, že to bude tak složité. Nakonec ale do stráně vyjíždějí všichni.

Myslel jsem si, že to nejtěžší mají soutěžící za sebou. Mýlím se. Jízda zručnosti na mokré a místy až velmi hrbolaté trati je pro mnohé očistcem. Někteří se bez pomoci druhých neobejdou.

„Bylo to hodně těžké. Sprint i jízda zručnosti. Ale jinak parádně připravená akce a vynikající atmosféra," svěřuje se mi po dekorování nejlepších absolutní vítěz čtvrté Střelenské traktoriády Vladimír Kuchař z Kozlovic.

Odcházím ze závodiště spokojený a plný dojmů. Skvělá práce Valašského vyskočku, nádherná atmosféra, fér soutěžící. Co víc si přát.