Každý kuchař dostal přesné množství ingrediencí, které mohl při přípravě jídla využít a také jednotný recept. „Ze sedmi a půl kila masa pak musí uvařit pětapadesát porcí guláše plus dvě navíc pro hodnotitele,“ přiblížil základní pravidla místostarosta Ratiboře Josef Juráň. Hotová jídla hodnotily dvě nezávislé komise. Záleželo přitom na barvě, vůni, konzistenci, chuti, úpravě masa a celkovém dochucení.

Úplně v rohu za hasičským domem rozložili své kuchařské nádobíčko Tomáš Schybol a Dagmar Jiráčková z Kelče. „Byli jsme tady poprvé vloni. Jen na zkoušku. Letos už jsme přijeli vyhrát,“ pronesla s úsměvem Dagmar Jiráčková. Ostrým nožem mezitím hbitě zpracovávala jednu oloupanou cibuli za druhou.

Také její soutěžní partner Tomáš Schybol byl přesvědčen, že společně vytvořený pokrm splňuje parametry požadované pro vítězství. „K dochucení přidávám maďarské feferonky,“ netajil se svou inovací v tradičním receptu šéfkuchař. Prozradil také, že koření zásadně nedává do kotle v plátěných pytlících, jak je čím dál častěji zvykem. „Není to ono, pokud vám kuličky koření neplavou v talíři,“ tvrdil Schybol.

Promluvit do „medailového pořadí“ letošní soutěže o gulášového krále chtěla v sobotu také kuchařka Blažena Bláhová z Nového Hrozenkova. Do soutěže se přihlásila už pošesté. „Zatím jsem skončila vždycky čtvrtá, tak snad to dnes bude lepší,“ doufala soutěžící.

Prozradila, že guláš vaří zcela klasickým způsobem, bez jakýchkoliv netradičních či speciálních přísad. „Myslím, že letos se mi docela podařil. Podívejte, jakou má krásnou tmavou barvu,“ zvala k nahlédnutí pod pokličku Blažena Bláhová. Předsevzetí prolomit prokletí čtvrtých míst se jí ale v sobotu nesplnilo. „Skončila jsme až pátá. Ale nevadí, příští rok to zkusím znovu,“ neztratila odhodlání ani po vyhlášení výsledků sympatická kuchařka.

Svůj kotel si v areálu postavil i loňský vítěz Luboš Koňařík. Na nejvyšší příčku pomýšlel pochopitelně také letos. „Určitě bychom chtěli zvítězit, ale uvidíme, jak rozhodne komise,“ pokyvoval hlavou v té chvíli ještě úřadující gulášový král.

Prozradil, že na osvědčeném receptu z loňského roku pochopitelně nic neměnil. „Vařím úplně stejným stylem. Prozradím jen, že suroviny, které jsme dostali, mi ale nestačí. Mám své tajné přísady. Jaké, to neprozradím,“ řekl Koňařík. Jeho cíl, obhájit prvenství, se ale nakonec dosáhnout nepodařilo. Podle mínění porotců uvařil nejlepší guláš Petr Zeťák ze Vsetína.

Ochutnat soutěžní guláše mohli po odběru hodnocených vzorků také všichni návštěvníci areálu. K hasičskému domu se jich tradičně vydaly stovky. „Šel jsem si na doporučení kamarádů na guláš k loňskému vítězi a určitě to nebyla chyba. Samozřejmě ale zkusím také další,“ netajil se například Petr Janík ze Vsetína.

Organizátoři sobotního programu nemohli v žádném případě zapomenout také na doprovodné kulturní vyžití. Zatímco dopoledne doprovázela jen reprodukovaná lidová hudba, odpoledne už si mohli lidé užít živé muzikanty i tanečníky.

Hned poté, co komise vyhlásila letošního Gulášového krále, ovládla pódium skupina Karel Zich revival band. Následovalo vystoupení mužské taneční skupiny Okrasy kunovických nocí, zkráceně OKN. Skupinka recesistů, v oblečcích připomínajících havajské tanečnice, dokázala početné diváky spolehlivě rozesmát.

Veselé chlapy, kteří si z absence atletických postav zjevně vůbec nic nedělali, poté vystřídali povolanější tanečníci. Vystoupil folklorní soubor Považan ze Slovenska. Odpolední hudební blok pak završila vsetínská skupina Vrkoč, po které následovala večerní bigbítová zábava ve společnosti kapel Kosovci MINI a Kosovci.

Součástí Festivalu o gulášového krále byl jako každoročně také tradiční Jarní výšlap. Na připravené, osmikilometrovou a osmnáctikilome­trovou trasu, se už ráno vydaly desítky příznivců pěší turistiky.