Podesáté se do kopce mezi Seninkou a Liptálem pustil i Jiří Smetana z Prlova. Tlačil kočárek s ratolestí a nahoře vypadal jako voják, který vylezl ze zákopu. „Šlapali jsme tou nejhorší cestou. Šlo se dobře, ale bylo tam hrozně moc bláta,“ usmívá se a pohledem směřuje na zaneřáděné boty.

Vůbec mu to nevadí, zítra sem totiž vyrazí znova. „Chtěl jsem vyzkoušet, jak dlouho malá vydrží spát. Dnes je tu poprvé a na Silvestra si to zopakujeme,“ vysvětluje.

Nejen mokrý terén, na kterém se někde udržel i sníh, trochu komplikuje letošní výšlap. Nemrzne, ale zima a vlhko je cítit. Lidem to ale nevadí. „Slivka všechno spravila. Na zimních mlhavých valašských kopečkách opět nezklamala,“ usmívá se Božena Kovářová z Jasenné a nabízí tamní trnkovou. Voní krásně…

Vyrazila s kamarády z „ulice Bílých Holí“ v Jasenné. Pokaždé se na kopec vydá s jinou partou. Ale jak říká, na Vartovně je snad posté. Na výlety nejen za výhledem ji toto místo láká i přes rok.

Stejně tak i Miroslavu Vaculíkovou ze Vsetína. Ani letošní předsilvestrovský výšlap nebyl jejím prvním. „Je to tradice. Šli jsme pohodlně po asfaltce a máme radost. Protože nakonec s námi vyrazil i taťka a v jednaosmdesáti letech to dal. Klobouk dolů,“ říká spokojeně.

Obvyklé hemžení je u velkého ohně, kde se tlačí hladovci, kteří si na kopec vzali i buřta, aby si dali něco teplého do žaludku. Kromě toho nabízí, jako obvykle, hasiči občerstvení. Vůně poctivých bramboráků je cítit už desítky metrů pod kopcem.

Pro dospěláky je k mání svařák, tradičně je k na zahřátí čaj zdarma. Všichni tvoří hloučky, vzájemně si přejí všecko krásné do nového roku a mnozí přání stvrzují voňavým valašským všelékem. Na tvářích se všem zračí spokojenost.

A z mnoha míst slyším klasickou větu. „Tak všechno dobré, a kdybychom se neviděli, tak za rok zase na Vartovně!“