Návštěvníci sklářského města se po hlavní silnici vinou v řadách za sebou jako hadi, projíždějící auta na tachometru ukáží nejvíce pět kilometrů v hodině. „Ještě to stihneme, přidej," pobízí mladý muž zhruba pětiletého chlapce k rychlejšímu tempu. Jejich kroky, stejně jako kroky tisíců dalších nohou, míří k budově Karolinských skláren.

Právě ty nalákaly uplynulý víkend do Karolinky zástupy lidí. Konal se tam totiž již čtyřiadvacátý sklářský jarmark. Lidé sledují ruce zručných sklářů, mimo jiné také zjišťují, které části výrobního procesu v Karolince stále ještě fungují.

Pracovníci skláren se nikam nehoní. Pás jede pomalu a tak mají všichni příchozí možnost pečlivě pozorovat každý jejich pohyb. Lidé okukují kontrolu rytí vzorků, voskování i malování skla. Sami si přitom zkoušejí zdobení sklenic podle šablony pocházející od Salomona Reicha. Nápomocný je jim při tom stroj starý sto padesát let dovezený do Karolinky z Nové Anglie. „Jednu skleničku jsem zvládl. Kdybych tou pákou měl ale vytočit sto dalších, asi by mi upadla ruka," chlubí se novou zkušeností Vlastimil Orság.

Po prohlédnutí historického stroje míří malí i velcí ve směru prohlídky a zjišťují, že nyní se už o vše dokáže postarat technika. „A samotnou výrobu skla tu už neuvidíme?" ptá se zvědavě jedné ze zaměstnankyň starší dáma. Odpověď ji nepotěší. Foukání skla už v Karolince tak nějak není na pořadu dne. Náladu natěšeným návštěvníkům zlepší prodej skleněných výrobků, kterým nakonec prohlídka končí.

Doprovodný program, který se odehrává na nedalekém Radničním náměstí má však do konce ještě spousty atraktivních účinkujících. Na pódiu dříve nebo později stanuli slovenští i valašští muzikanti, k dobré náladě zahráli i místní členové dechovky. „Je to tu dobré. Nejvíc se ale těším až na večerní vystoupení Kristíny," odhalila šestnáctiletá Simona Macháčová.

Právě známá slovenská zpěvačka byla jedním z hlavních taháků sobotní velkolepé akce. Početné davy však přilákaly také farmářské trhy, které se společně s hudebním programem na náměstí konaly. Prodejci nabídli domácí masité výrobky, sazenice i valašské pečivo.

K malování skla mne přivedla úplná náhoda

Lenka Chovanečková pracuje jako malířka skla už devět let.  Sklání se nad skleničkou a obratně lemuje její okraje zdobnými zlatými či platinovými ozdobami. Její práci sleduje houf zvědavců, z nichž by si asi každý přál umět alespoň trochu toho, co umí ona.

Třiatřicetiletá Lenka Chovanečková původně neplánovala svoji kariéru coby malířky skla v Karolince. „Vystudovala jsem krejčovou. Tady jsem se dostala úplnou náhodou," popisuje svou cestu do karolinských skláren.

Po skončení mateřské dovolené se prostě přišla zeptat na práci. Malování na sklo jí šlo od ruky, tak ve sklárnách rovnou zůstala.

Dnes už sklenice zdobí devátým rokem. Rutiny se však nijak neobává. „Pokaždé děláme něco jiného. Sortiment se totiž často mění," podotýká mladá malířka bydlící přímo v Karolince.

Ke zvládnutí techniky malby na sklo podle ní stačí pouze trocha zručnosti a tři měsíce zaškolení. Poté je už člověk připravený.

Důležitou součástí její práce jsou však v jejím případě i léta praxe. „Dnes už dokážu skleničku ozdobit na první dobrou. Stačí mi k tomu jen výkres, podle kterého se řídím," vysvětluje Chovanečková.

Lásku ke své práci předává také návštěvníkům skláren. Zvědavé dotazy zodpovídá s úsměvem a lidé od stolku, kde sedí se svou kolegyní, odchází spokojení.

Je znát, že ani po letech strávených se štětečkem v ruce by se své práce nevzdala. „Pořád ještě mě to totiž baví," usmívá se žena.