Reportér Valašského deníku strávil den s policejním pochůzkářem v Liptále a Lhotě

Na starosti má pochůzkovou činnost v Liptále a Lhotě u Vsetína. Doufám, že těch slibovaných patnáct kilometrů zvládnu. Turistika a sport všeobecně nejsou totiž moje silná stránka.

Na obvodní oddělení ve Vsetíně přicházím ve smluvený čas, tedy o půl deváté ráno. Policista sloužící v recepci mě vpouští do budovy, zároveň telefonem přivolává svého kolegu, kterému mám v příštích hodinách dělat doprovod. „Počkejte si na chodbě. Hned ho zavolám,“ usmál se na mě policista.

Je o několik minut později a my konečně vyrážíme do terénu. Jak se ale po prvních krocích dozvídám, míříme na autobus do Liptálu. „Nepojedeme autem?“ ptám se překvapeně. Přiznám se, že jsem se na jízdu služebním policejním vozem docela těšil.

Vladislav Malcharczik mně ale z omylu vyvádí. „Jezdím vždy autobusem. Policie České republiky má s ČSAD Vsetín smlouvu, která nám umožňuje ve službě cestovat bezplatně,“ říká policista.

Zřejmý je asi také ekonomický důvod. Šetří se prostě všude. „Navíc je výhoda, že služební vůz může zůstat k dispozici na oddělení pro případ potřeby,“ argumentuje praporčík Malcharczik.

Linkový autobus nás spolehlivě dopraví na zastávku Liptál střed. „Nejdříve se zastavíme v základní škole, mám tam na dopoledne domluvenou přednášku pro šesťáky. Potom půjdeme na obecní úřad. Vždy se ptám, zda něco nepotřebují, jestli se neobjevil nějaký problém třeba na zastupitelstvu a podobně,“ přibližuje nejbližší plány Vladislav Malcharczik.

Ve škole nás její ředitelka Věra Halová ubezpečí, že s přednáškou se počítá, a že by se měla odehrát po půl jedenácté.

Máme ještě dost času a míříme proto na obecní úřad. Starostka Věra Dostálová má pro nás, tedy pro praporčíka Malcharczika, hned první úkol. „Tato felicie stojí u hasičské zbrojnice už dlouhou dobu. Nevíme, čí to je. Můžete se na to podívat?“ ptá se Věra Dostálová a předává policistovi lístek s opsanou poznávací značkou.

Vyrážíme na kontrolu odstaveného vozu, ještě předtím ale stihneme krátkou návštěvu pošty. Tady je vše v pořádku. Nevhodně zaparkované auto, které trápilo starostku Liptálu, jsme nicméně na uvedeném místě nenašli. „Už asi odjel,“ konstatuje pochůzkář. Shodujeme se na tom, že majitel se přece jen asi objevil a stihl odjet.

Seznam je nutný

Poté kontrolujeme nedaleký areál, ve kterém sídlí dvě větší místní firmy. „Každý policista si vede takzvaný územní svazek o místě, kde působí,“ vysvětluje mi přitom praporčík Malcharczik.

Jak říká dále, jde v podstatě o seznam důležitých institucí a větších firem či podnikatelů a samozřejmě kontakty na důležité osoby, jako jsou ředitelé škol a firem v obci, starostu a podobně. „Patří sem například i lesní hospodář, kterému se hlásí třeba sražená zvěř a tak dále,“ dodává.

Nebezpečí má také jméno Facebook

Do přednášky pro liptálské školáky stále zbývá ještě asi hodina, míříme proto do zdejšího dětského domova spojeného s praktickou školou. Podle Vladislava Malcharczika mají občas zdejší děti, asi jako v každém jiném podobném zařízení, tendenci pokoušet se o útěk.

„Teď se to ale neděje. Zřejmě není ani vhodná roční doba,“ ubezpečuje zástupkyně ředitelky Renáta Trčková.

Z domova už spěcháme do základní školy. „Už na vás čekám,“ říká radostně učitel a preventista Jiří Kohout. zatímco nás uvádí mezi žáky šesté třídy.

Policista je má seznámit s nebezpečím, které na školáky číhá na internetu.

„Kolik z vás má svůj profil s fotkami na Facebooku?“ táže se dvanácti či třináctiletých dětí policista.

Les rukou, který v odpovědi vystřelí směrem ke stropu učebny, je neklamným důkazem, že téma přednášky je zvoleno trefně. Vladislav Malcharczik během jedné hodiny seznámí školáky s tím, co je třeba si ze svého soukromí chránit a také, jak to udělat. Poté naše návštěva školy končí.

Ještě Lhota…

Je čas vydat se pochůzkou do sousední Lhoty, kterou má Vladislav Malcharczik ve svém rajónu stejně jako Liptál.

Cestou se od devětatřicetiletého policisty dozvídám, že v Liptále a Lhotě slouží třetím rokem. „Zpočátku bylo nutné vyjasnit si se starosty, co jeden od druhého očekáváme, kam sahá katastr jejich obcí, kde jsou nejvzdálenější chaty a podobně. Dnes spolupráce funguje dobře. Liptál i Lhota jsou klidné obce a není nutné řešit tady příliš sporů. Většinou jde vše vyjednat v klidu a v sousedském duchu,“ říká o svém rajonu Vladislav Malcharczik.

V žádném případě nelze říct, že práce pochůzkáře v Liptále a Lhotě je jednoduchá. Často to znamená patnáct až dvacet kilometrů, které musí policista urazit pěšky bez ohledu na to, jaké je počasí.

„Zejména v zimě to někdy bývá na doraz. Třeba když kontroluju některé vzdálené chalupy, aby se tam nepotuloval, kdo nemá,“ přikyvuje praporčík Malcharczik.

Naše společná pochůzka končí ve Lhotě před mateřskou školou, kde odpoledne čekáme na autobus do Vsetína.

Stihli jsme předtím i oběd v místní restauraci a návštěvu obecního úřadu.