U nás je zvykem žehnání domů, při němž tři králové na dveře křídou píší písmena K+M+B s udáním letopočtu. Obcházení koledníků je spojeno se sbírkou, kterou po celé zemi organizuje Charita. Na Valašsku vyrazily skupiny koledníků do lidských příbytků v pátek a v sobotu. Rozhodl jsem se, že se k jedné přidám a na vlastní kůži okusím, co je to nosit radost a udělat něco pro dobrou věc.

Protože si myslím, že koledování na vesnici má větší kouzlo než obcházení sídlišť ve městě, vyrážím v sobotu ráno na Hovězí. Ve Vsetíně je v ulicích celkem prázdno. Nikomu se do sedmnáctistupňových mrazů nechce.

Jak ale projíždím údolím směrem na Velké Karlovice, je mi jasné, že bude hůř. Teploměr na Hovězí ukazuje minus 24,5 °C. Opouštím teplo auta a pěšky vyrážím k místnímu kostelu. Odtud se po požehnání koledníci rozejdou a vyrazí na Tříkrálovou sbírku.

V devět hodin ráno je kostel zaplněn koledníky, rodiči, vedoucími skupin a pracovníky Charity. Probíhají poslední přípravy. Vedoucí kontrolují, zda mají křídy a termosky s čajem. Baltazarové se shání po tužkách, aby si mohli začernit obličeje. Poté přichází farář Vlastimil Vaněk, aby koledníkům požehnal.

„Přeju vám, abyste nezmrzli, ať vás zahřeje služba, kterou pro své bližní konáte a ať se všichni vrátíte ve zdraví," končí svou řeč farář.

Je půl desáté dopoledne. Koordinátorka Věra Křenková z Charity Nový Hrozenkov, která sbírku v této lokalitě organizuje, vysílá asi padesát koledníků i se svými vedoucími do terénu. Do vzdálenějších údolí budou koledníky rozvážet autem. Ostatní vyráží po svých. Já se přidávám ke zvláštní skupince, která čítá čtyři krále.

„Vypadl nám jeden vedoucí skupiny, museli jsme si děti rozdělit mezi sebe. Samy jít nemůžou, a kdybychom je poslali domů, bylo by jim to líto," vysvětluje mi vedoucí Radek Křenek, který s koledníky vyráží do ulic pátým rokem. Až teď mi dochází, jak je složité zorganizovat tak rozsáhlou akci. Všechno musí do sebe perfektně zapadat.

Sníh nám křupe pod nohama. Mlha se zvedla a nad námi je jasná modrá obloha. Znamení, že mráz hned tak neustoupí. Úkolem naší skupiny je obcházet domy po pravé straně silnice. Všechno jde hladce a bez problémů.

Koledníčkům, kterým je od čtyř do šesti let, mráz, jak se zdá, nevadí. Výjimečně se do některého domu nedozvoníme. Většinou nás vítají, pochvalují si zpěv dětí a do kasičky přispívají peníze, které půjdou na dobrou věc.

„Dnes od rána chodím od okna k oknu a vyhlížím koledníky. Je to tradice, která by neměla zaniknout. Já sama jsem jako malá chodila po koledách a doufám, že to vydrží i dalším generacím," vzpomíná paní Trlicová. Podobného názoru je i paní Sedláčková.

„Pokud nejsem v práci, vždycky na koledníky čekám. Děti dělají dobrou věc a je to pro ně dobré pro budoucnost. Moc pěkně zpívaly, jen je mi líto, že je venku taková zima," litovala Sedláčková.

Za dopoledne stihneme asi na dvaceti dveřích křídou buď opravit šestku za sedmičku, nebo napsat celý nápis K+M+B 2017.

„Mnoho lidí si myslí, že jsou to počáteční písmena jmen Tří králů, ale je to zkratka latinského Christus mansionet benedikat Kristus požehnej tomuto domu," překvapuje mě svým odborným výkladem Radek Křenek.

Naše skupina bude za chvíli končit a promrzlí koledníci se půjdou ohřát na faru, kde pro ně Charita připravila čaj a nějaké občerstvení. Starší koledníci budou přinášet požehnání do domů na Hovězí až do páté hodiny odpolední. Odjíždím s dobrým pocitem. Lidé ještě nejsou tak zkažení a dokážou něco udělat pro dobrou věc. Alespoň tady na Valašsku. Ale věřím, že to tak je v celé naší republice.