Lov pořádala společně myslivecká sdružení z Horní Lidče a Lačnova. Chtěl jsem zjistit, pokolikáté se ten letošní lov koná. „To jste mě zaskočil. Přesně to nevím. Je to ale už mnoho let," povídá mi hospodář hornolidečských myslivců Vojtěch Číž.

Přesto, že mně nebylo umožněno být v blízkosti střelců, dostalo se mi od hospodáře důrazného upozornění na maximální bezpečnost. Přiznám se, že vstup do neznáma mě hodně poznamenal a raději jsem proto veškeré dění sledoval z uctivé vzdálenosti. „Je to plánovaný lov. Obstoupene horní i dolní rybník," říká hospodář.

Kolem Lačnovských rybníků se pohybuje sedmadvacet myslivců. Je mezi nimi také jedna žena, Ludmila Mužikovská. „Provází je také pět psů," upozorňuje mě myslivec Číž.

Asi po dvou hodinách lov kačen končí. Myslivci s pietou nakládají ulovené ptáky do auta a odváží je do areálu myslivecké chaty v Horní Lidči. „Tady uspořádáme takzvaný výřad," vybízí mě Vojtěch Číž k návratu do reality, sedl do svého služebního auta a jel za nimi.

Než jsem za nimi přijel, stihli už myslivci na louku před chatou položit ulovené vodní ptáky. Opeřence obložili smrkovými větvičkami. V blízkosti hoří oheň. Myslivci se řadí u svých úlovků. Smekají z hlav myslivecké klobouky a vzdávají poctu zvěři, která jejich střelám neunikla.

Rovněž tyto chvíle ve mně zanechávají zvláštní a dosud nepoznané pocity. „Taková je myslivost. Takové jsou hony a lovy," obrací se na mě myslivec Jan Lalošák, který poznal, že obřad ve mně zanechal stopu.

Obřad končí. Myslivcům je jasné, že se mezi ně vmísil někdo, kdo pořádně ani neví, o co jde, nebo jehož představy o lovu a všem, co k tomu patří, se míjí s realitou. „Vidím, že by to chtělo štamprlík slivovice. Ale máš tu auto. Ani myslivec, když je v práci, nepije," slyším za svými zády.

Otáčím se. Přede mnou stojí devětasedmdesá­tiletý Jaroslav Skřipka. Chytne mě kolem ramen a zavádí do útrob chaty. Usedám za stůl. Chvíli nato je přede mnou talíř s naprosto úžasně vonícím mysliveckým gulášem. „To spraví náladu," ujišťuje mě, jak se dozvídám, v širokém okolí vyhlášený myslivecký kuchař Jaroslav Skřipka.

Když jsem guláš dojedl, myslel jsem si, že mezi myslivci mě už nic nového potkat nemůže. Mýlil jsem se.

Opouštím lovce uprostřed jejich družné zábavy plné mysliveckých historek. Od jednoho stolu se ale ozývají slova a já ihned pochopil, že patří mně. „Nezapomeňte! Na kačeny se chodí jen ve středu a v sobotu. Lovu se musí zúčastnit minimálně tři myslivci a jeden pes," volá na mě, než jsem stihl usednout za volant, Emil Pechal.