„Je dobře že chodíjá, dyť mladí by za chvílu ani nevěděli, co je tato tradice a jak se dělá. Ještě že se našli obětavci, kteří to dělajú,“ ocenila Jaroslava Zichová.

Raritou místního průvodu je jakýsi alegorický vůz.

„Potrápili jsme se s ním. Přidělali jsme vyrobeného koně na samohybný traktor, za něj zapřáhli starý žebřiňák a na něm vždycky vozíme nějakého veterána. Letos je to Tatran,“ popisuje Petr Sekula, který letos oblékl stěžejní masku – medvěda.

Pro místní fašanky je ještě typická maska pošťáka, který krouží kolem průvodu na mopedu a rozváží pozvánky na pochovávání basy, které plánují na závěr dne v místním kulturním středisku.

Průvodem se mihají i trsy hrozen, flash disky s nápisem „ochoten připojit“, vězeň, karkulka nebo rytířská družina s bílou paní. Tu tvoří rodina kolem šéfa motoklubu Josefa Slánského.

„Jeden syn má dva roky, druhý čtyři a ještě fašanky nevynechal. Když měl rok, šel za babybox, pak za Mášu, vloni za indiána a letos jsou oba rytíři,“ popisuje maminka bílá paní Miroslava.

U bytovek se průvod zastaví a za doprovodu dechovky začínají tance. Z jednoho z domů vychází Eva Rohlenová a nese netradiční občerstvení – smažené bramboráky. Z tácu se vytratí jako pára nad hrncem. „Vloni jsem je udělala poprvé a měly úspěch. Všude nabízí sladké koblihy, tak jsem jim chtěla trochu přehodit chuť a promastit břuchy,“ říká s úsměvem.

Že to trefila, dokazuje okamžitě vyprázdněný tác. Tak zase až za rok. Členové průvodu mají dost času, aby vyladili masky, které jsou každý rok jiné. Nebo aspoň pozměněné. Každopádně vždycky přinesou překvapení a přispějí k dobré náladě masopustní družiny i místních obyvatel.