Na sklonku uplynulého roku oslavil Luděk Majer už své pětaosmdesáté narozeniny. V prvé řadě je slavil s rodinou, u příležitosti jubilea však vznikla také výstava jeho obrazů v informačním centru Zvonice na Soláni. „Za uplynulý rok jsem měl celkem pět výstav a na Zvonici se mi nejprve nechtělo. Nakonec to ale bylo velmi vydařené. Byla tam cimbálová muzika, hostina a spousta pití. Nakonec se to i protáhlo a došlo i na tanec,“ vzpomíná s úsměvem Luděk Majer.

Luděk Majer se narodil 31. prosince 1925 v Solanci pod Soláněm. Sám o sobě říká, že je jedním z posledních kumštýřů na Valašsku, kteří pamatují období první republiky. „Valašsko byl velmi chudý kraj. Živobytí lidí představoval kousíček pole, kráva, která dávala mléko a máslo a sem tam se uchovalo nějaké prase,“ líčí umělec. Vzpomíná také na to, že sám musel s hospodářstvím pomáhat. „Můj děda z mamčiny strany

byl vynikající bača. Dokonce dostal vyznamenání z Prahy za vynikající sýr. Salaše byly tenkrát na Valašsku všude. Stačilo přejít půl hodiny od jedné k druhé,“ vypráví Luděk Majer s tím, že vše, co si jako kluk prožil, v něm zanechalo stopy.

„Odmalička jsem inklinoval také k hudbě,“ říká výtvarník a ukazuje na staré housle pověšené na zdi jeho ateliéru v Hutisku-Solanci. „Už na ně nehrávám.“

Při rozhodování mezi hudbou a malířstvím nakonec zvítězila dráha výtvarníka. V letech 1946 – 1951 studoval valašský umělec na Akademii výtvarných umění v Praze. Studiu na Akademii předcházel tříletý pobyt ve zlínské Škole umění na doporučení malíře Františka Podešvy, kde budoucí umělec sbíral první cenné zkušenosti.

Luděk Majer se zabývá malbou a grafikou. „Jsem také jedním z mála valašských portrétistů,“ upozorňuje malíř. Proslavily jej také obrazy, ve kterých zachycuje valašskou krajinu. „Snažím se, aby má tvorba nebyla jen pouhou kopií krajiny. Na to by stačil fotoaparát. Moje obrazy představují jakousi výpověď o Valašsku,“ přibližuje Majer.

Velmi zajímavá je i jeho práce ilustrační, například v knize Ladislava Nezdařila Horní chlapci. „Dříve, ještě za minulého režimu i po převratu, jsem hodně jezdíval do Prahy dělat litografie a mozaiky a do Brna tapiserie,“ doplňuje široký záběr své činnosti Luděk Majer.

Luděk Majer pochází z pěti sourozenců. „Byli jsme čtyři kluci a jedno děvče. Teď už jsme jenom dva, nejstarší a nejmladší. Žije má sestra, která má devadesát osm let, no a já mám těch pětaosmdesát,“ říká výtvarník. A co říká o svém zdraví? „Zatím to jde, můžu chodit a ještě mi to jakž takž myslí, takže je to dobré,“ usmívá se.