„Původně tudy tekla řeka, ale za první republiky ji narovnali. Ještě na konci padesátých let to bylo její slepé rameno. Koryto zanesla zemina spláchnutá z okolí a sucho nakonec vysálo i vodu. Zůstaly jen buřeň a náletové stromy,“ vzpomíná ekolog Milan Orálek.

Kvůli dlouhodobému suchu a nevhodnému zemědělskému hospodaření v naší přírodě citelně chybí voda. Přirozeným způsobem, jak ji zadržet, je obnova dřívějších mokřadů. Ochránci přírody z Valašského Meziříčí spojili síly s kolegy z Čadce a v obou regionech chtějí v příštím roce a půl vrátit do krajiny čtyřicet vodních ploch. Z evropských fondů na to dostali 4 miliony korun.

„Mokřady neustálým odpařováním vody i v parných dnech zvlhčují okolní vzduch. Kromě toho jsou mnohdy posledním útočištěm živočichů, kteří jsou na vodní prostředí vázaní rozmnožováním nebo životem, například čolků, žab, šídel a vážek. Proto i břehy nově vyhloubených ploch jsou mírně svažité, aby voda byla pro živočichy snadno a bezpečně přístupná. Také slouží k napájení lesní zvěře,“ připomíná jejich význam Orálek, který je vedoucím projektu.

Opětovně vyhloubený lesní mokřad v Lešné plní zároveň funkci protierozní nádrže. Usazuje se v něm zemina odplavená z míst zasažených těžbou dřeva napadeného kůrovcem. Místní radnice snahu ochránců přírody vítá. „I když je to jenom malý krok ke zlepšení nepříznivého stavu,“ uvědomuje si starosta Jaromír Zavadil.

„Také my se snažíme obnovovat lesní tůně a remízky, připravujeme i budování suchých poldrů. Často ale narážíme na nepochopení soukromých vlastníků pozemků,“ posteskl si starosta.

Valašští ochránci přírody letos na podzim vyhloubili osm tůní. Zbývajících osmnáct mokřadů musí počkat.

„Vedoucí projektu, hydrobiolog Miloš Holzer, rozhodl, že je třeba bagrování odložit na zimu, až se v nich dočasně zastaví život,“ informuje Orálek.