Oblíbenců ubývá

Pět adeptů na titul z jednoho kraje je v republikovém měřítku slušný průměr. Podle Slávka Hrzala, ředitele pořadatelské Dětské tiskové agentury, se zdá, že oblíbených učitelů na školách ubývá. Letos děti vyslaly do boje o největšího sympaťáka 43 kantorů, což je o 24 méně než loni.

„Na druhou stranu mě těší, že na vypracování přihlášek si žáci v tomto ročníku dali mnohem víc záležet,“ podotkl Hrzal. Letos očekává vyrovnanější souboj. „Porota na regionálních kolech to nebude mít lehké,“ dodal.

V krajském kole, které je připraveno na 7. února v sídle krajského úřadu, bude porota vybírat ze zástupců škol v Uherském Hradišti, Otrokovicích, Zlíně, Valašských Kloboukách a Kroměříži.

Své pedagogy přitom děti nominovaly z různých důvodů. Společným jmenovatelem je však oblíbenost, skvělá povaha a odborné uznání.

Miroslavu Polákovou, která učí na uherskohradišťském gymnáziu češtinu a dějepis, považují studenti za odbornici na slovo vzatou. Vyzdvihují především její výzkumnou činnost, kterou dokládá několik významných ocenění.

Učitelku ZŠ Otrokovice Mánesova Marcelu Javoříkovou titulují žáci jako „svoji Marcelku“. „Těžko byste hledali tak vstřícného a dobrosrdečného člověka. Obohacuje nás svými zkušenostmi,“ píšou v nominační přihlášce.

„Odpoví na hovor, než ho přijme“

Jako pedagogického Chucka Norrise zase představují studenti Gymnázia a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky ve Zlíně svého kantora Michala Mikláše.

„Jen on dokáže odpovědět na telefonní hovor, ještě než ho přijme,“ vyzdvihují v žertu studenti. Zároveň si cení toho, že se k nim jejich učitel nikdy neobrátil zády.

„Například když vedení zrušilo kroužky, on ten svůj vedl nadále bez nároku na odměnu. Připravil tak žáky posledních ročníků na studium informatiky na vysoké škole,“ popisují.

Věru Vyoralovou ze ZŠ Valašské Klobouky přihlásili žáci za jejími zády.

„Když se to dozvěděla, tak vběhla do třídy a byla na nás naštvaná, protože nemá ráda, když se o ní mluví nebo píše,“ říkají školáci. Na kantorce mají rádi hlavně její smysl pro humor, organizační schopnosti a umění udělat i nezáživné učivo matiky a chemie zajímavým.

Cení si rovnosti i rad do života

Ty nejúžasnější hodiny plné cenných rad do života zase umí vést učitelka matematiky z Masarykova gymnázia v Kroměříži Ludmila Michalová. „Má schopnost přistupovat k nám jako k sobě rovnému,“ cení si její studenti.

Z neveřejného regionálního kola postoupí jeden ze zmíněných adeptů do březnového semifinále a může to dotáhnout i do pražského finále.

Kantorce udělali z octavie velký balík s růžovou mašlí

Anketa zlatý Amos, v jejímž regionálním kole bude 7. února soutěžit pět nejoblíbenějších učitelů ze Zlínského kraje, rozhodně není nudnou záležitostí.

O tom, že nominovaní učitelé rozhodně nepatří mezi nudné patrony, svědčí několik historek, které studenti se svými kantory prožili.

Studenti například popisují, jak velké bylo překvapení Marcely Javoříkové ze Základní školy Mánesova v Otrokovicích, když jí její svěřenci z 9.A vyrobili speciální vánoční dárek. Stačila prý jen pořádná kupa balícího papíru, nůžky a správné načasování a z kantorčiny Škody Octavia zaparkované před školou se obrovský balík s růžovou mašlí. Když se pak za několik okamžiků celou školou rozléhalo – Majitel podezřelého vozidla červené barvy, nechť se dostaví na parkoviště, byl vtípek dokonán. A překvapená paní učitelka? Ta všechno vzala s úsměvem.

Studentka oktávy B Zuzana Sakařová, zase vzpomíná, jak paní učitelka Ludmila Michalová změnila jí a jejím spolužákům život. Zameškaných hodin prý najednou ubývalo a některým se dokonce vylepšil průměr.

„Ty se vůbec neučíš, že já zavolám tatínkovi? Ty jsi kouřil! Z tebe to ale táhne, nepřibližuj se!“ Těmito tvrdě mířenými poznámky kantorka Michalová svou třídu dokonale vychovala.

„Teď nám paní učitelka říká, že jsme její děťátka. Tak doufám, že to oslovení zůstane i po maturitě,“ píše Sakařová.

Příhod a historek s Michalem Miklášem, který učí na Gymnáziu a Jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky Zlín, je podle jeho žáků tolik, že by stačili na napsání knihy. Vzpomínají například na to, jak se jednou maturanti těšili, že si na něm při posledním zvonění pořádně „smlsnou“ a že ho nenechají ani projít dveřmi. Jenomže co se nestalo. Michal Mikláš nepřišel.

„On tedy nepřišel jako učitel, ale jako student převlečený za německého fotbalového fanouška,“ popisují zábavnou historku žáci. Kolem žáků prošel s vysvětlením, že je ze sousední školy a dokonce se propašoval na jejich společnou fotku. Napálit tohoto učitele je prý heroický výkon.

Na seznámení s pedagožkou Miroslavou Polákovou nikdy nezapomene jedna její třída z uherskohradiš­ťského gymnázia. Když vstoupila do třídy, práskla dveřmi, hodila na stůl těžký svazek klíčů a spustila: „Nesnáším prváky a máte smůlu, že jste mě dostali za třídní. Zkuste v mých hodinách žvýkat nebo pít, a poletíte na učňák. Nějaké dotazy?“

Po takovém entrée se však z paní učitelky vyklubala sympatická žena s autoritou, které její studenti neřekli jinak než „mamko“.

Ani Věra Vyoralová ze ZŠ Valašské Klobouky nezapře svůj svérázný naturel. Když její žáci jednou takhle brblali nad učivem matematiky, utnula je větou: „To nebudu poslouchat. Když budu chtět slyšet blbé kecy, řeknu doma ogarom, ať si uklidí pokoje.“ Studenti vzpomínají ještě na jednu historku.

Paní učitelka jim vyhrožovala zkoušením a oni se ji za každou cenu pokoušeli přesvědčit, aby od toho upustila.

„Ledaže bych měla cestičku od kabinetu až po stupínek červenýma růžama vysypanů, tak vás nechám na pokoji.“ Když pronášela tato slova, netušila, že ji studenti vezmou za slovo. Přes noc podnikli nájezd na okolní parky, zahrádky a sady a ráno před první hodinou se táhl půl metru široký chodník přes dvě patra z kabinetu matematiky až do třídy a voněl po celé škole.

„Úžas paní učitelky byl velký. A nutno dodat, že opravdu nezkoušela,“ dodávají závěrem její žáci.