Řeč je o dětském kočárku, do něhož nás rodiče ukládali k spánku či brávali na projížďky v prvních měsících života.

Historie kočárků se začala psát v 18. století, kdy si první vozíky určené speciálně pro dítě nechávaly na zakázku vyrábět zámožné šlechtické rodiny. Kočárek sloužil k pobytu dítěte venku, byl také náhradou domácí kolébky.

Souběžně s dětskými kočárky se začaly vyrábět také jejich loutkové varianty jako hračky pro děvčátka.

Pět desítek historických kočárků z let 1880 – 1980 si mohou od úterý 2. června prohlédnout návštěvníci výstavy v Muzeu regionu Valašsko na zámku ve Vsetíně, jejíž autorkou je Ivana Spitzer Ostřanská.

„Vytvořila výstavu s názvem Až přiletí čáp, jež nyní na objednání putuje po České republice. Výstava vznikla díky tomu, že se v roce 2016 do sbírky našeho valašskomeziříčského muzea podařilo zakoupit kolekci kočárků ze soukromé sbírky paní Miloslavy Šormové z Roztok u Prahy, která se sběru kočárků věnovala s manželem po celý život,“ přiblížila kurátorka Muzea regionu Valašsko Olga Mehešová. Výstava je přístupná do konce srpna.

V polovině dvacátého století byly kočárky tohoto výrobce označeny za „Rolls-Royce mezi kočárky”.Zdroj: Deník / Michal Burda

Nejvzácnější exponát výstavy Až přiletí čáp ve vsetínském zámku - loutkový kočárek značky SILVER CROSS. Silver Cross je anglická firma činná od roku 1877, která klade důraz na kvalitu designu, materiálu i provedení a která zhotovuje luxusní kočárky i pro královskou rodinu. V polovině dvacátého století byly kočárky tohoto výrobce označeny za „Rolls-Royce mezi kočárky”.

K nejstarším exponátům a zároveň také exponátům nejhonosnějším a nejdražším jsou takzvané promenádky zdobené množstvím volánků a krajkoví.Zdroj: Deník / Michal Burda

K nejstarším exponátům a zároveň také exponátům nejhonosnějším a nejdražším na výstavě Až přiletí čáp v Muzeu regionu Valašsko na vsetínském zámku jsou takzvané promenádky zdobené množstvím volánků a krajkoví. Tyto krásné a zdobené kočárky paradoxně působily mnoho starostí dětským lékařům, neboť rodiče je rádi využívali též jako interiérovou kolébku, ovšem s kočárkem si z procházek do domácnosti přinášeli také veškerou špínu a prach z ulice. Tento problém vyřešila až moderní výstavba domů s kočárkárnami.

Do sériové výroby kočárků zasáhl také rozvoj automobilismu. Nejvýrazněji v 30. letech 20. století.Zdroj: Deník / Michal Burda

Do sériové výroby kočárků zasáhl také rozvoj automobilismu. Nejvýrazněji v 30. letech 20. století. První novinkou, kterou převzaly kočárky od automobilu, byla brzda, která se koneckonců vzhledem k zlepšujícímu se stavu komunikací stala nutností, neboť rodiče si již nevystačili se zapřením kočárku o výmol nebo kámen. Celková úprava vzhledu kočárku pak již na sebe nedala dlouho čekat. Do módy tak prošla například balonová kola s kuličkovými ložisky, autoblatníky, sklopné kabrioletové stříšky či zdobné chromování, proměny se dočkaly také dosud dominantní tmavé barvy – s kočárkovým automobilismem přichází konečně znovu obliba barev světlých, pastelových. Na kočárcích se dále objevuje střecha se slídovými okénky, případně kabrioletová stříška se stahovacími okénky a celuloidovým pevným ci sklopným stínítkem proti sluníčku, dále nárazník na přední stěně korbičky, určený především k přenášení po schodech, či různé brašny a skříňky na plenky.

V polovině 30. let 20. století se na scéně objevil nový typ subtilního odlehčeného kočárku s koženkou napnutou v kovovém rámu.Zdroj: Deník / Michal Burda

V polovině 30. let 20. století se na scéně objevil nový typ subtilního odlehčeného kočárku s koženkou napnutou v kovovém rámu. Navíc byl skládací a zaneprázdněné maminky také ocenily jeho snadnou údržbu, která je na rozdíl od kočárků vyplétaných stála minimum času. Tyto kočárky označované jako prošívané, měly korby obdélného tvaru, s postupujícími 30. léty se však postupně zaoblují. Stále dokonaleji impregnovaný textil postupně nahrazoval materiál s obchodním názvem koženka.

Tyto kočárky byly nazývány různě: nejznámější princesky měly mělké korbičky s bočnicemi lunetového tvaru.Zdroj: Deník / Michal Burda

Katalogy firem zabývajících se výrobou dětských kočárků nabízely již koncem 19. století zcela nový typ kočárku na vysokém podvozku. A již tyto nejstarší vysoké kočárky se vyráběly nejen na dřevěných loukoťových kolech, ale též kolech kovových, s drátěným výpletem a pryžovou obručí, s pružným ocelovým podvozkem ve tvaru písmene C, později s pásovým a ještě později řemínkovým pérováním. Tyto kočárky byly nazývány různě: nejznámější princesky měly mělké korbičky s bočnicemi lunetového tvaru.

Katalogy firem zabývajících se výrobou dětských kočárků nabízely již koncem 19. století zcela nový typ kočárku na vysokém podvozku.Zdroj: Deník / Michal Burda

Katalogy firem zabývajících se výrobou dětských kočárků nabízely již koncem 19. století zcela nový typ kočárku na vysokém podvozku. A již tyto nejstarší vysoké kočárky se vyráběly nejen na dřevěných loukoťových kolech, ale též kolech kovových, s drátěným výpletem a pryžovou obručí, s pružným ocelovým podvozkem ve tvaru písmene C, později s pásovým a ještě později řemínkovým pérováním. Tyto kočárky byly nazývány různě: nejznámější princesky měly mělké korbičky s bočnicemi lunetového tvaru.

Osmipérák. Těsně před druhou světovou válkou se objevuje poprvé proslulé boční pérování pomocí osmi pružin.Zdroj: Deník / Michal Burda

Osmipérák. Těsně před druhou světovou válkou se objevuje poprvé proslulé boční pérování pomocí osmi pružin. Válka se však promítla i do výroby kočárků – ty se nově nabízely většinou v nejjednodušším provedení, mizí autíčkové kočárky, které nahradily kočárky skříňkové s malovanými ornamenty namísto dražších kovových ozdob. Suroviny též primárně proudily do válečného průmyslu a kočárky se musely vyrábět doslova z kdečeho – bočnice z lisované lepenky, lůžka z papírového motouzu či slámy, korbičky a střechy z rákosu, podvozky dřevěné…

Trakářek. Dřevěné trakářky byly jedním z typů sportovního dětského kočárku. Typické pro ně jsou dvě velká kola s drátěným výpletem a čtyři opěrné nohy, z nichž přední bývaly později navíc opatřené malými kolečky pro lepší manipulaci s kočárkem. Běžně se uZdroj: Deník / Michal Burda

Trakářek. Dřevěné trakářky byly jedním z typů sportovního dětského kočárku. Typické pro ně jsou dvě velká kola s drátěným výpletem a čtyři opěrné nohy, z nichž přední bývaly později navíc opatřené malými kolečky pro lepší manipulaci s kočárkem. Běžně se užíval až do 20. let 20. století, jeho loutková podoba se vyráběla ještě o desetiletí déle.

Tyto kočárky byly nazývány různě: nejznámější princesky měly mělké korbičky s bočnicemi lunetového tvaru.Zdroj: Deník / Michal Burda

Katalogy firem zabývajících se výrobou dětských kočárků nabízely již koncem 19. století zcela nový typ kočárku na vysokém podvozku. A již tyto nejstarší vysoké kočárky se vyráběly nejen na dřevěných loukoťových kolech, ale též kolech kovových, s drátěným výpletem a pryžovou obručí, s pružným ocelovým podvozkem ve tvaru písmene C, později s pásovým a ještě později řemínkovým pérováním. Tyto kočárky byly nazývány různě: nejznámější princesky měly mělké korbičky s bočnicemi lunetového tvaru.

Další zajímavé kočárky najdete v galerii: