Vcházím do areálu kdysi slavného pivovaru ve Vsetíně. Pohled na zdevastované budovy, ve kterých se ještě před 21 lety vařil Vsacan, nebo Portáš, mě jako pivaře trápí dvojnásob. Z malby pod štítem, které dominuje charakteristický klobouk, jde stále z poničených nápisů „ivovar“ a „ovar Vs..ín“ poskládat nápis – Pivovar Vsetín, zal. 1663.

Na nádvoří nepřehlédnutelné siluety Vsetínského pivovaru, která k městu patří a jejíž historie sahá až do 17. století postává hlouček zvědavců, kteří si díky Masarykově veřejné knihovně nenechali ujít prázdninový bonus. Bonus soutěže nesoucí název Zaniklé vsetínské hostince.

Upozornění, že k prohlídce je třeba pevná obuv, chápeme po prvních krocích. Všude samá nástraha, rozbité cihly, nepořádek, střepy, propadlé schody a rozbité obklady. Nad zdevastovanými budovami žasnou ti, co jsou tu poprvé, ti, co tu dělávali na brigádě i dlouholetí zaměstnanci.

Milena Šebestová pracovala v devadesátých letech v laboratořích, které už dnes nestojí.

„Kontrolovali jsme všechny vstupní suroviny, pivo v průběhu celého varného procesu, meziprodukty a pak hotové pivo. A po mikrobiologické stránce jsme sledovali lahvování i sudování,“ vzpomíná laborantka.

Nad současným stavem krčí rameny.

„Je to škoda. Veškerá technologie, co tu byla, je pryč. Ale na to, jak je to zpustošené, třeba klenby drží. Škoda, že se nic neděje. Musel by to vzít někdo, kdo má chuť a hlavně peníze. Ale kdo ví, jestli by v konkurenci obstál,“ zamýšlí se bývalá zaměstnankyně.

Procházíme „hlavní budovu“, kterou jsem z oken přes řeku stojícího rodného paneláku sledoval skoro od narození. Obrovská okna propouští paprsky slunce do nadpodlažní místnosti vysoko nad zemí, kde dnes rostou stromy.

Ani průvodci neví, k čemu původně sloužila. Je to – kromě varen - asi nejzajímavější část prohlídky. Nic jiného tu vlastně k vidění není. Sklepením procházíme potmě, každý si svítí mobilem, jak může.

Potmě vcházíme také do místnosti, ve které jsou jakési vykachlíčkované bazénky. Spilka. Tady kdysi v kádích kvasilo pivo. Občas nám kápne na hlavu voda, možná ze zastaralého potrubí, které mělo místnost ochlazovat.

Smutný pohled nás čeká ve várně. Tam se pivko vařilo. Ve dvou patrech, kde kdysi bývaly „kotle“, to nejcennější, co pivovary obvykle mívaly, je prázdno. V podlaze zbyla jen obrovská díra. Přesný výřez, jakoby se tudy po zapnutí laserové pilky propadli Návštěvníci ze stejnojmenného českého seriálu.

Evu Sotolářovou přepadá nostalgie. Vzpomíná na první zaměstnání po škole.

„Třináct let jsem tu pracovala, exkurze provázela, v laboratoři pivečko měřila, degustovala, a také na malbě znaku pivovaru na fasádě se podílela. Ještě dnes si vybavuju, jak tam pěkně foukalo. A tu vůni na varně, když jsem přebírala od chlapů várku mladiny, tu nikdy nezapomenu,“ zasnila se.

Když je řeč o vůni, připojuje vzpomínku člen naší skupinky Jan Holík ze Vsetína. „Býval jsem od děcka na Hrbové (sídliště nad pivovarem – pozn. redakce). Pamatuju si, jak si lidi s kravským povozem jezdili pro mláto. Vonělo to po celém okolí. Do dneška to cítím,“ přivírá oči a nasává vzduch.

Pivovary a vůbec staré industriální stavby obdivuje. Zatímco procházíme – soudě podle zápachu nafty či oleje – snad bývalou dílnou, povídá dál.

„Tady, ještě ve funkční provozovně, jsem byl naposledy v osmdesátých letech pro bečku. Až mě z toho bolí srdce. Pivečko miluju,“ přiznává sedmapadesátiletý chlapík, který mi vzezřením připomíná jedlíka Balouna z legendárního Švejka.

Průvodci nám ukazují také sklad chemikálií a díru, vedoucí někam nahoru. Prý to poslední, co zbylo z původního pivovarského komína. V mnoha místnostech správní budovy jsou stopy po osídlování. Na zemi se válí kartony i molitanová lůžka. Asi útočiště bezdomovců za chladných zimních dnů…

Zajímavá prohlídka končí. Vděčím za ni – a se mnou desítky nadšenců pracovníkům Masarykovy veřejné knihovny Vsetín. Připravili poznávací soutěž a na bonusovou prohlídku pivovaru si našli cestu lidé až z Prahy.

„Nápad knihovny je výborný. Chtělo to i kus odvahy a určitě nebylo jednoduché uspořádat exkurzi v takto zchátralém objektu. Děkuju knihovně za to, protože normálně se na taková místa nedostanete,“ ocenila Kateřina Axmannová, rodačka ze Vsetína.

RYCHLÝ KONEC…

1663 - založení pivovaru

po r. 1989 – součást Moravskoslezské pivovary Přerov

1995 – prodán společnosti Ostravia

po r. 1995 – samostatná firma Vsacan, pivovar Vsetín

až 90.000 hektolitrů piva – kapacita

prosinec 1997 – poslední uvařená várka

leden 1998 – uzavření pivovaru

CO SE TU VAŘILO?

Portáš 10° světlé výčepní

Portáš 10° tmavé výčepní

Portáš 11°

Portáš 12°

8°světlé pivo sudové

Vsetínské světlé pivo 10°

Vsetínské tmavé pivo 10°

Vsetínský světlý ležák 12°

Vsacan světlý ležák 11°

Vsacan speciál světlý ležák